32 C 76/2022-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 040 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 nabyla žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] na jejímž základě uvedená společnost zapůjčila žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tato nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem žalované, v závěru textu se nachází pouze strojově vysázené jméno a příjmení žalované s dodatkem„ digitálně podepsáno ([číslo])“. Na smlouvě je uvedeno [číslo] výše zápůjčky 8 000 Kč, poplatek 3 000 Kč, celková částka ke splacení 11 040 Kč. 4. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 18. 3. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] dne 18. 3. 2021 zaslala žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 8 000 Kč ID transakce je uvedeno [číslo]. 5. Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobkyně se se společností [právnická osoba] dohodla, že jí budou postupovány pohledávky ze smluv o zápůjčce v rámci online produktu [anonymizováno], kdy postupované pohledávky budou specifikovány v seznamu pohledávek. Z realizační smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že strany smlouvy se dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným specifikovaným jménem žalovaného, referenčním [číslo] rodným číslem žalovaného, variabilním symbolem [číslo] výší pohledávky 15 038 Kč. 6. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [právnická osoba] zaslala žalovanému částku 8 000 Kč. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by uvedená společnost a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, respektive že žalovaný projevil vůli uzavřít úvěrovou smlouvu. Na předložené smlouvě absentuje vlastnoruční nebo uznávaný či kvalifikovaný elektronický podpis žalované. V závěru smlouvy je sice strojově uvedeno, že smlouva byla digitálně podepsána a uvedení čísla [číslo], kdy tento text nelze považovat za prostý elektronický podpis, neboť nebylo prokázáno, že by znaky na smlouvě žalovaný používal k podepisování ve smyslu § 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (eIDAS). Z použitých znaků tedy nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena. Samotný text předložené smlouvy tyto skutečnosti nikterak neprokazuje a žalobkyně jiné důkazy na podporu svých tvrzení neoznačila. 7. V řízení dále nebylo prokázáno, že by se žalobkyně a společnost [právnická osoba] dohodly na postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Pohledávka, jak byla ve smlouvě o postoupení pohledávky specifikována, totiž žalované pohledávce neodpovídá. Částka 15 038 Kč totiž převyšuje původní jistinu dluhu, nejedná se ani o celkovou částku, kterou by byl žalovaný povinen dle předložené smlouvy hradit. Ani číslo uvedené jako referenční a variabilní symbol neodpovídá ani číslu smlouvy o zápůjčce, ani ID transakce. 8. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), o tom, že neunáší důkazní břemeno, neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 9. Jelikož žalobkyně neprokázala své tvrzení o postoupení pohledávky, nebyla v řízení prokázána aktivní věcná žalobní legitimace žalobkyně. Z uvedeného důvodu tedy soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal nárok na náhradu nákladů žádnému z účastníků, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.