32 C 96/2022-22 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nevráceného úvěru ve výši 10 000 Kč, který žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO]. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [právnická osoba] zaslala žalovanému částku 10 000 Kč. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by uvedená společnost a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, respektive že žalovaný projevil vůli uzavřít úvěrovou smlouvu. Na předložené smlouvě absentuje vlastnoruční nebo uznávaný či kvalifikovaný elektronický podpis žalované. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena. Samotný text předložené smlouvy tyto skutečnosti nikterak neprokazuje a žalobkyně jiné důkazy na podporu svých tvrzení neoznačila. V řízení dále nebylo prokázáno, že by se žalobkyně a společnost [právnická osoba], dohodly na postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Pohledávka, jak byla ve smlouvě o postoupení pohledávky specifikována, totiž žalované pohledávce neodpovídá. Ve smlouvě o postoupení pohledávky jsou totiž specifikovány dvě pohledávky za žalovaným, a sice pohledávka č. 8218552 s uvedením rodného čísla žalovaného, produktu [anonymizována dvě slova], jeho jména, výše dluhu ve výši 50 367,07 Kč a 4 018,32 Kč, dále pohledávka č. 8311791 s uvedením rodného čísla žalovaného, produktu [anonymizována dvě slova], jeho jména, výše dluhu ve výši 18 237,67 Kč 1 455,01 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce, která nebyla žalovaným podepsána, je ale uvedeno ID zápůjčky„ [anonymizováno]“, předmět zápůjčky ve výši 10 000 Kč a celková částka k úhradě ve výši 10 000 Kč. Platba byla provedena s variabilním symbolem odpovídající rodnému číslu s ID transakce 1621323 Kč Částky ve smlouvě o postoupení pohledávky tedy převyšují původní jistinu dluhu, nejedná se ani o celkovou částku, kterou by byl žalovaný povinen dle předložené smlouvy hradit. Ani číslo uvedené ve smlouvě o postoupení pohledávky neodpovídá číslu smlouvy o zápůjčce, ani ID transakce, případně variabilního symbolu. Ze smlouvy o postoupení pohledávky tedy nelze nikterak dovodit, že jí byla postoupena právě pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), o tom, že neunáší důkazní břemeno, neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. Jelikož žalobkyně neprokázala své tvrzení o postoupení pohledávky, nebyla v řízení prokázána aktivní věcná žalobní legitimace žalobkyně. Z uvedeného důvodu tedy soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal nárok na náhradu nákladů žádnému z účastníků, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.