6 C 226/2022-61 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení peněžní částky 21 058,18 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 060 Kč, z částky 498 Kč označené jako smluvní pokuta, z částky 800 Kč označené jako náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, z částky 2 610,18 Kč jako smluvní pokuty s tím, že tato částka je konstruována jako 0,1% úrok denně z částky 14 854,59 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet celkem ve výši 90 Kč. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobkyně uvedla, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta peněžní částka 15 000 Kč, přičemž žalovaný se ji zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 909 Kč. Žalovaný peněžní prostředky řádně nevrátil. V souvislosti s porušením smlouvy vyvstala nově žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni výše již v odůvodnění zmíněné platby, a to platba ve výši 498 Kč (smluvní pokuta u splátek 3, 4 ve kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů – 2x 249 Kč), platba peněžní částky 2 610,18 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 14 854,59 Kč za dobu od [datum] do zaplacení z důvodu neuhrazení celé jistiny. Zároveň žalobkyně vznesla požadavek uhradit částku 800 Kč představující náklady řízení vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalovaný k výzvě žalobkyně, dlužnou částku neuhradil, k věci se nevyjádřil. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 909 Kč. Pro případ porušení smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované peněžní částky, tedy peněžní částku 498 Kč, 800 Kč, 2 610,18 Kč. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil tuto povinnost, žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení jak peněžní částky 21 058,18 Kč, tak úrokového navýšení za poskytnutí úvěru (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou - § 2392 odst. 1 věta první o.z.). V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení jak smluvních pokut, tak nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, které svou povahou (když jejich zaplacení je vázáno na porušení smlouvy) jsou smluvními pokutami (§ 2048 a násl. o. z.). Zároveň žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru pouze do výše 20 % ročně z částky z částky 14 854,59 Kč od [datum] do [datum], neboť tato výše představuje zaplacení úroku obvyklého (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020 č.j. 11 Co 45/2020-110). V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši úroku z prodlení ve výši 44,65 % ročně z částky z částky 14 854,59 Kč od [datum] do [datum]. Nárok na tuto platební povinnost odvozuje žalobkyně od ujednání obsaženého ve smlouvě. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalovanému pro případ prodlení se splácením úvěru, resp. po jeho zesplatnění, takto konstruovanou peněžní platbu, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny viz rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020 č.j. 11 Co 45/2020-110. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 505 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 053 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 058,18 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.