6 C 52/2022-13 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 530 Kč s tím, že žalovaný dne [datum] cestoval pomocí hromadné dopravy provozované žalobkyní (autobusem – linkou 180), přičemž kontrolorovi žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jak jízdného ve výši 30 Kč, tak tzv. přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dosud nezaplatil jak jízdné, tak i přirážku k jízdnému. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud má za prokázané, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval hromadnou dopravou žalobkyně, přičemž se neprokázal kontrolorovi žalobkyně platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil z příslušného hlášení o porušení tarifních přepravních podmínek žalobkyně, která byla podepsána žalovaným a pověřeným pracovníkem žalobkyně. Dále vzal soud za prokázané, že v případě, že cestující, který použil veřejnou hromadnou dopravu provozovanou žalobkyní, se neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné podle tarifu a přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 1 530 Kč, neboť žalovaný byl přepravován pomocí hromadné dopravy provozované žalobcem a neprokázal se platným jízdním dokladem. Podle § 2550 a násl. o. z. uzavřel cestující smlouvu o přepravě již vstupem do dopravního prostředku, čímž mu současně vzniká povinnost zaplatit dopravcem stanovené jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, je cestující, který se neprokáže na vyzvání oprávněného pracovníka dopravce platnou jízdenkou, povinen zaplatit vedle stanoveného jízdného též postih ve výši stanovené přepravními podmínkami dopravce. Výše přirážky nesmí přesahovat částku 1 500 Kč (§ 37 odst. 6 tohoto zákona). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, aniž by zaplatil jízdné a při kontrole dokladů předložil platnou jízdenku. Vedle povinnosti zaplatit stanovené jízdné mu tak v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 266/1994 Sb. a prováděcích předpisů vznikla povinnost zaplatit žalobci přirážku ve výši 1 530 Kč za takovou jízdu bez platné jízdenky. Protože žalovaný tuto částku žalobci neuhradil, shledal soud podanou žalobu důvodnou a s ohledem na shora uvedené skutečnosti mu v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč /podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném od [datum], dále z náhrady 300 Kč za tři režijní paušály po 100 Kč /podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění ve znění platném od [datum], 21 % DPH z odměny a náhrady advokáta vyčíslených shora ve výši 189 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení pak činí částku 1 489 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.