6 C 65/2022-69 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení peněžní částky 36 927,75 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 26 948,94 Kč, z částky 2 994 Kč označené jako smluvní pokuta, z částky 2 000 Kč označené jako náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, z částky 4 985,75 Kč jako smluvní pokuty s tím, že tato částka je konstruována jako 0,1% úrok denně z částky 26 948,94 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobkyně uvedla, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta peněžní částka 55 000 Kč, přičemž žalovaný se ji zavázal vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 6 846 Kč. Žalovaný peněžní prostředky řádně nevrátil. V souvislosti s porušením smlouvy vyvstala nově žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni výše již v odůvodnění zmíněné platby, a to smluvní pokuta ve výši 2 994 Kč, platba peněžní částky 4 985,75 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 26 948,94 Kč od [datum] do [datum] z důvodu neuhrazení celé jistiny. Zároveň žalobkyně vznesla požadavek uhradit částku 2 000 Kč představující náklady řízení vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, tak i úroku z poskytnutí úvěru z částky 23 301,10 od [datum] do [datum] ve výši 81,44 % ročně. Žalovaný k výzvě žalobkyně, dlužnou částku neuhradil, k věci se nevyjádřil. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 6 846 Kč. Pro případ porušení smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované peněžní částky, tedy peněžní částku 2 994 Kč, 2 000 Kč a 4 985 Kč. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z.. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil tuto povinnost, žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení jak peněžní částky, tak úrokového navýšení za poskytnutí úvěru (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou - § 2392 odst. 1 věta první o.z.). V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení jak smluvních pokut, tak nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, které svou povahou (když jejich zaplacení je vázáno na porušení smlouvy) jsou smluvními pokutami (§ 2048 a násl. o. z.). Zároveň žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru pouze do výše 20 % ročně z částky 23 301,10 Kč od [datum] do [datum], neboť tato výše představuje zaplacení úroku obvyklého (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020 č.j. 11 Co 45/2020-110). V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši úroku z prodlení ve výši 61,44 % ročně z částky 23 301 Kč od od [datum] do [datum]. Nárok na tuto platební povinnost odvozuje žalobkyně od ujednání obsaženého ve smlouvě. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalovanému pro případ prodlení se splácením úvěru, resp. po jeho zesplatnění, takto konstruovanou peněžní platbu, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny viz rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020 č.j. 11 Co 45/2020-110. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 025 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 847 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 927,75 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.