8 C 397/2022-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([anonymizována tři slova]) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 3 500 Kč na bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s poplatkem ve výši 1 595 Kč v jedné splátce do [datum]. Žalovaný však svým povinnostem nedostál, když na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Dle ujednání smlouvy tak právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a na úhradu nákladů souvisejících s vymáháním dlužné částky. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Ke dni postoupení tak pohledávka činila 9 533,33 Kč, přičemž sestávala z nesplacené jistiny ve výši 3 500 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 595 Kč, smluvního úroku ve výši 1 260 Kč, smluvní pokuty v částce 178,33 Kč a nákladů na vymožení pohledávky v částce 3 000 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru, že mezi [anonymizována tři slova] a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal dluh uhradit spolu s poplatkem ve výši 1 595 Kč v jedné splátce do [datum]. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Soud dále zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby, což bylo zjištěno z upomínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem vrátit do smluveného termínu. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a žalobci tak vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovaného žalobci rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v souladu s ust. § 2048 o. z. Soud proto nároku žalobce uplatněného touto žalobou v plném rozsahu vyhověl, když právo domáhat se ho na žalovaném přešlo na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.