13 C 109/2022-82 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 27 207 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 138,16 % ročně ve 30měsíčních splátkách po 3 556 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, poslední splátka byla uhrazena dne 13. 5. 2021. V souladu se smlouvou došlo dne 19. 7. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 559,60 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 252,56 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný, ač řádně předvolán na termín soudního jednání se nedostavil, ani se neomluvil, soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud v řízení provedl dokazování listinnými důkazy, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 7. 2019, předsmluvního formuláře ze dne 2. 7. 2019 a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 556 Kč spolu s úrokem ve výši 138,16 % p. a. Pro případ prodlení žalovaného s jednotlivými splátkami byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, se kterou se ocitne v prodlení déle než 30 dnů. V případě prodlení žalovaného, které je delší než 65 dní dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Dále byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení žalovaného se s úhradou dlužné jistiny, a to ode dne následujícího po zesplatnění dluhu. 5. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření shora uvedené smlouvy. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 2. 7. 2019 převedla žalobkyně finanční prostředky ve výši 42 000 Kč na bankovní účet [číslo] [bankovní účet], přičemž variabilní symbol je shodný s číslem smlouvy o úvěru. 7. Z hodnocení klienta ze dne 2. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně v rámci zjišťování úvěruschopnosti žalovaného zkoumala příjmy a výdaje žalovaného prostřednictvím jeho prohlášení o příjmech. Dále z detailu pohybu na účtu, potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba], výplatního listu a dodatku [číslo] k pracovní smlouvě soud zjistil, že žalovaný doložil žalobkyni uvedené doklady prokazující výši jeho příjmů za dané období. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 a podacího archu České pošty soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 955 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů. 9. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí finančních prostředků dle smlouvy o úvěru na bankovní účet [číslo] [bankovní účet], jehož majitelkou je [jméno] [příjmení], [datum narození] a zároveň se zavázal, že z tohoto účtu bude hradit splátky úvěru. 10. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ve dnech 15. 9. 2020, 16. 11. 2020, 18. 3. 2021, 15. 6. 2021 a 16. 7. 2021. 11. Z oznámení ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že s ohledem na prodlení žalovaného delší než 65 dnů došlo k zesplatnění celého dluhu a žalovaný byl zároveň vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. 12. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil první splátku ve výši 3 556 Kč dne 15. 8. 2019, následující splátky byly hrazeny většinou po splatnosti, kdy byl žalovaný opakovaně upomínán, přičemž poslední splátku uhradil 29. 3. 2022. Aktuální dluh žalovaného po splatnosti činí 19 955,60 Kč, přičemž dosud bylo z jeho strany splacena částka 85 476 Kč. 13. Na základě shora zjištěných a prokázaných skutečností, učinil soud následující závěr o skutkovém a právním stavu věci. 14. Mezi účastníky byla dne 2. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 138,16 % ročně ve 30měsíčních splátkách po 3 556 Kč. Pro případ porušení podmínek ze strany žalovaného byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta. Žalovaný uvedené finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení. V souladu se smlouvou proto dne 19. 7. 2021 došlo k zesplatnění celé dlužné částky a žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Za dobu trvání smlouvy žalovaný splatil celkem 85 476 Kč, přičemž aktuálně mu zbývá doplatit částku 19 955,60 Kč. 15. Po právní stránce soud posoudil vztah vzniklý mezi účastníky dle § 2395 a násl., zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.) a příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, dle § 87 odst. 1, zák. o spotřebitelském úvěru, a to z důvodu toho, že žalobkyně nesplnila povinnosti nastavené v tomto zákoně, a to konkrétně v ustanovení § 86 odst. 1 a § 75, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nebylo řádně ověřeno, jaké měl žalovaný skutečné příjmy a výdaje v době, kdy mu byl předmětný úvěr poskytován. Žalobce předložil pohyby na účtu, který byl poskytnut [jméno] [příjmení], na základě společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu, a to za měsíce [anonymizováno] a [číslo] a dále předložil výplatní pásku žalovaného pouze za období měsíce [číslo]. Soud toto hodnotí jako nedostatečné, neboť žalobkyně měla zjišťovat příjmy žalovaného za delší časové období, než jak tomuto v tomto případě učinila. Rovněž soud hodnotí jako nedostatečné skutečnosti uvedené v kartě klienta a stran jeho hodnocení, a to, pokud jde o výdaje, když částka na bydlení ve výši 1 000 Kč, se soudu jeví jako méně pravděpodobná, neodpovídající realitě, rovněž ostatní výdaje jako doprava, kurzy, záliby a podobně ohodnocena částku 200 Kč měsíčně, nemůže odpovídat realitě v době uzavírání smlouvy o úvěru. Lze uzavřít, že žalovaný, co se týče jeho měsíčních výdajů, uvedl pouze částku na bydlení 1 000 Kč a částku 200 Kč jako ostatní výdaje, s čímž se žalobkyně v podstatě spokojila, aniž by řádně zkoumala tyto nepravděpodobné skutečnosti. Toto soud hodnotí tak, že žalobkyně nepostupovala náležitě a s odbornou péčí, když vycházela pouze z nedoložených prohlášení žalovaného stran těchto skutečností. Je na žalobkyni, jako poskytovatelce úvěru, aby obezřetně tyto skutečnosti přezkoumala, což v daném případě, dle názoru soudu nebylo splněno (srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a s ohledem na toto má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 19 955 Kč, jako dosud nesplacené části jistiny spolu s příslušenstvím pohledávky – úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, dle § 2991 o. z. Stran úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1968 a § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, když co do zbytku (výrok II. rozsudku) byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná a ohledem na shora řečené. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, pokud jde o jistinu a příslušenství pohledávky, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 790,22 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 361 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 207,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 220 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 8. 2023 náhrada 766,96 Kč za 51 ujetých km v částce 366,96 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 486,96 Kč ve výši 942,26 Kč.