14 C 32/2023-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 500 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 10. 12. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s úroky, avšak úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně tak na žalované požadovala částku 15 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Proto soud řízení v tomto rozsahu zastavil. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z potvrzení od provedení platby ve spojení se zprávou [právnická osoba], ze dne 2. 2. 2023 má soud za prokázáno, že částka ve výši 15 000 Kč byla vyplacena žalovanému na účet. 5. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacené jistině ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 12. 2020. V dané věci sice byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, avšak tuto smlouvu soud hodnotil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému úvěr poskytla, posoudil soud nárok dle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaný však poskytnutou jistinu úvěru neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v rozsahu vyplacené částky 15 000 Kč s příslušenstvím vyhověl. 6. Jelikož úspěch a neúspěch stran byl v zásadě shodný, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1 věta první o. s. ř.