15 C 237/2023-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 329 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 29. 10. 2021 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni do 3 měsíců vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 150 Kč. Jelikož žalovaný do určeného dne celou částku nevrátil, domáhá se žalobkyně této částky soudně, kdy zároveň požaduje částku 2 500 Kč přestavující náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a to od 4. 4. 2022 do 22. 2. 2023 v částce 1 679 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 10. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 500 Kč, která byla převedena na účet sjednaný ve smlouvě č. [bankovní účet] a to dne 29. 10. 2021. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 150 Kč a to formou 3 pravidelných měsíčních splátek. Ve smlouvě byla rovněž sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 29. 10. 2021 byla na tento účet, který je veden na jméno žalovaného, připsána částka 7 500 Kč, a to z účtu žalobkyně. Žalobkyně tedy své povinnosti splnila, když peněžní prostředky žalovanému poskytla. Žalovaný však peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, ačkoli k tomu byl upomínán. 4. Přes výzvu soudu žalobkyně nedoplnila svá tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného, kdy výslovně uvedla, že nebude k tomuto doplňovat žádná tvrzení, což zřejmě povede k závěru soudu o neplatnosti smlouvy. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 6. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 7. Žalobkyně neuvedla žádná tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud proto posoudil smlouvu jako neplatnou. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 9. V projednávané věci byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč na základě neplatné smlouvy, žalovaný je proto povinný tyto prostředky vrátit. 10. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu byl téměř stejný.