15 C 285/2023-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 16 940 Kč s přísl. Tento nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla dne 23. 2. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč, a to do 25. 3. 2022. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Dále byla žalobkyní uplatněna sjednaná smluvní pokuta za období od 26. 3. 2022 do 30. 3. 2023 uplatněná v částce 3 690 Kč. V rámci účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky pak žalobkyně uplatňuje částku 2 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 2. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, prostřednictvím převodu na účet č. [bankovní účet], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 25. 3. 2022 Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. 6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet], byla dne 23. 2. 2022 převedena částka 10 000 Kč. 7. Z výzev ze dne 1. 4. 2022, 8. 4. 2022, 15. 4. 2022, 24. 4. 2022 a 9. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla každý týden upomínána totožnou výzvou k úhradě, kdy byla pouze měněna výše dlužné částky. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění dluhu, a to ve lhůtě tří dnů. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 10. Mezi účastníky řízení byla den 23. 2. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobkyně žalované téhož poskytla částku 10 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet]. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Žalobkyně neprokázala, že by dostatečně zkoumala úvěryschopnost žalované. K výzvě soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná tvrzení. 14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 15. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 16. V projednávané věci byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy, žalovaná je proto povinna tyto prostředky vrátit. 17. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu byl stejný.