15 C 304/2023-34 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 24 620 Kč s přísl. Tento nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 13. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto získané prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se smluvním úrokem v částce 4 620 Kč, a to do 16. 7. 2022. Žalovaný svůj závazek nesplnil, dlužnou částku řádně a včas nevrátil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází. Jinými doklady či listinami, které by žalobkyně doložila k prokázání prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem již nedisponuje. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal soud bez účastníků řízení, neboť se žádný řádně předvolaný účastník k jednání řádně a včas nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud tedy při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 5. Ze smluv o úvěru ze dní 14. 5. 2022, 16. 5. 2022, 17. 5. 2022, 22. 5. 2022 všechny jednotného čísla [číslo] soud zjistil, že v rámci nich se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku výše specifikovanými smlouvami postupně navyšovanou na celkovou částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 12. 6. 2022 spolu s celkovým úrokem v částce 4 620 Kč. Součástí smluv jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů. 6. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vedeného na právní předchůdkyni žalobkyně soud zjistil, že žalovanému byla na účet č. [bankovní účet] zaslána dne 13. 5. 2022 částka 6 000 Kč, dne 16. 5. 2022 částka 2 000 Kč a částka 4 000 Kč a částka 2 500 Kč, dne 17. 5. 2022 částka 2 000 Kč a částka 1 500 Kč a částka 1 500 Kč, dne 23. 5. 2022 částka 500 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že dne 30. 1. 2022 zaslal žalovaný na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku 0,01 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl tímto informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván k plnění. 8. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 16. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu a rovněž byl informován o zesplatnění celého úvěru. 9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu do tří dnů. Totéž potvrzuje podací lístek z téhož dne. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 5. 2022 uzavřena smlouva [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokovým navýšení v částce 4 620 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postupnými platbami žalovanému celou sjednanou částku poskytla, žalovaný však celou částku řádně a včas neuhradil. 11. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § [číslo] o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § [číslo] odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C [číslo] rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. 14. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu. 15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť vyšla pouze z žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů, výdajů a jeho závazků, přičemž žádný z těchto údajů žalobkyně nijak neověřila, tedy naprosto rezignovala na ověření úvěruschopnosti žalovaného. 16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí. 17. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně vycházela při zjištění výdajů žalovaného pouze z údajů zjištěných od žalovaného, které nikterak neověřila, nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. 18. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému b