15 C 461/2022-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 18 420 Kč s přísl. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec s limitem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná postupně čerpala peněžní prostředky v celkové částce 31 500 Kč, dluh však nesplácela řádně a včas a za dobu trvání smlouvy uhradila pouze částku 13 080 Kč. Žalovaná částka je tvořena pouze jistinou ve výši 18 420 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 29. 10. 2019 uzavřena smlouva [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 30 000 Kč, kdy tyto prostředky mohla žalovaná čerpat prostřednictvím platební karty. Žalovaná se zavázala takto čerpané peněžní prostředky splácet, výše minimální splátky byla stanovena na 760 Kč. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 34,33 % ročně. Dle části 4. písm. O může žalobkyně od smlouvy odstoupit, pokud je žalovaná v prodlením s úhradou více jak 2 splátek nebo 1 splátky po dobu delší než dva měsíce. 6. Z výpisu účtu úvěru soud zjistil, že žalovaná postupně čerpala peněžní prostředky v celkové výši 31 500 Kč, kdy takto čerpané peněžní prostředky řádně a včas nesplácela. Za dobu trvání smlouvy uhradila žalobkyni celkem částku 13 080 Kč. 7. Z dopisu/předža výzvy ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy kvůli prodlení se splácením a celý dluh zesplatnila. Totéž prokazuje dopis ze dne 3. 8. 2021. 8. Po provedené dokazování má soud za prokázaný následující skutková stav. 9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 10. 2019 uzavřena smlouva [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Čerpané prostředky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni ve splátkách v minimální výši 760 Kč. Žalovaná dle výpisu z účtu úvěru čerpala peněžní prostředky v celkové výši 31 500 Kč, ale za dobu trvání smlouvy splatila žalobkyni pouze částku 13 080 Kč. Žalobkyně následně od smlouvy odstoupila dle části 4. písm. O výše zmíněné smlouvy a celý úvěr zesplatnila. Dluh žalované je tvořen pouze jistinou. 10. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že nárok žalobkyně je zcela po právu a rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. i úroky z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 420 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.