20 C 200/2023-19 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 24 618,78 Kč spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 22. 9. 2021, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky za poskytnutí úvěru. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému zapůjčila částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 994 Kč, včetně poplatků. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 24. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému sjednané finanční prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný měl v rámci jednotlivých splátek v období od 22. 10. 2021 do 22. 3. 2023 uhradit žalovanému celkovou částku ve výši 53 892 Kč. Z upomínky č. 1 ze dne 27. 11. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužní částky ve výši 3 936 Kč. Dále žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné částky ve dnech 12. 12. 2021 a 24. 12. 2021. Z výzvy k plnění ze dne 5. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 35 497,08 Kč ve lhůtě 14 dnů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou a poplatky. Po právní stránce posoudil soud věc dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 185 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 618,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.