21 C 24/2023-35 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 100 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] úvěrovou smlouvu. Úvěr byl žalované poskytnut jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a byl sjednán na 24 měsíců. K uzavření úvěru došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], žalovaná zaslala na účet žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutý úvěr ve výši 495 Kč. Žalovaná byla opakovaně v prodlení se splácením úvěru, žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila závazky žalované dle shora uvedené smlouvy ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky. Podle bodu [anonymizováno] Smlouvy má žalobkyně dále právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek, žalobkyně požaduje 1 500 Kč. Dlužná částka pak sestává ze součtu dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 12 830 Kč, úroku ve výši 2 940 Kč, nesplacené jistiny, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 830 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Z celkové jistiny požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani po písemné předžalobní upomínce; v průběhu trvání smlouvy na dluh celkově uhradila toliko 4 000 Kč, přičemž v souladu se splátkovým kalendářem došlo k započtení této částky. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Za splnění ustanovení § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud má z listinných důkazů, předložených žalobkyní, za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, úvěr v celkové částce 15 000 Kč byl žalované poskytnut a žalovaná byla povinna jej splácet ve 24 měsíčních splátkách. Tato zjištění soud učinil z písemného vyhotovení smlouvy o úvěru a splátkového kalendáře. Žalovaná byla opakovaně v prodlení se splácením úvěru, což bylo zjištěno z přehledu plateb k úvěrové smlouvě. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila závazky žalované dle shora uvedené smlouvy ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k zaplacení celkové částky 18 100 Kč, výzva obsahuje specifikaci dlužné částky shodně se žalobou. Toto zjištění soud učinil z dopisu žalobkyně. Součástí smlouvy se staly úvěrové podmínky žalobkyně. Podle smlouvy má žalobkyně v případě zesplatnění úvěru nárok na smluvní pokutu, v posuzovaném případě žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu podle uvedeného ustanovení částkou 1 500 Kč - žalobkyně je nazývá smluvními sankcemi. Žalovaná dluh neuhradila ani po písemné předžalobní upomínce. 4. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy provedla jistá šetření v rámci dostupných evidencí a rejstříků ohledně solventnosti žalované. Žalovaná se zavázal splácet poskytnutý úvěr po dobu 24- ti měsíců. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná však své povinnosti nedostála a předepsané splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně a upozornění, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru a nárokování si smluvní pokuty. Tím, že žalovaný neuhradil dlužnou částku včas, požaduje žalobkyně dále jednorázovou smluvní pokutu, která byla vypočtena jako 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. 6. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – [číslo] rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. 8. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouva o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. 9. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně zkoumala, zda žalovaná má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI a dále zjišťovala, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení], dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobila žalovanou důslednému credit scoringu, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku; dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalobkyně řádně prověřila příjmy, výdaje, zaměstnání a rodinnou situaci žalované, kdy dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet a zcela splatit, a to i dle interních a externích systémů. Toto soud zjistil z metodiky posouzení úvěruschopnosti a potvrzení o bonitě klienta. Žalovanou sdělené výdaje pak navíc odpovídají zcela obvyklým nákladům a nejedná se o zjevně zkreslené částky, které by byly ze strany žalované úmyslně uvedeny z důvodu splnění podmínek pro poskytnutí úvěru. Navíc výše úvěru není objektivně, potažmo v porovnání s obdobnými případy z praxe ohledně částek čerpaných úvěrů, nikterak vysoká. Proto má soud vzhledem k výše uvedenému za to, že žalobkyně dostatečně zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované, čímž dostála své zákonné povinnosti. 10. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit včetně jeho příslušenství. J