21 C 82/2023-19 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně však požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, když smlouvu o úvěru není žalobkyně schopna doložit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud na základě výzvy postupoval ve věci podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Z vyžádané odpovědi banky [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za ověřené, že účet č. [bankovní účet] v období měsíce [anonymizováno] [rok] patřil žalované a dne [datum] na tento účet byla připsána částka 20 000 Kč pod [variabilní symbol]. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.), a to jako bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou zaslala dne [datum] na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Za stavu, kdy žalovaná byla v řízení pasivní, netvrdila a neprokazovala, že by právní předchůdkyni, resp. následně žalobkyni dluh (alespoň zčásti) uhradila, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo, tak získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že není schopna uzavřenou smlouvu o úvěru předložit. Toto bezdůvodné obohacení, konkrétně ve výši 20 000 Kč, je žalovaná povinna vydat žalobkyni, která předmětnou pohledávku (včetně jejího příslušenství) nabyla postoupením dle ustanovení § 1879 a násl. o.z. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaná – s ohledem na své možnosti – nemohla učinit v 10- ti denní uvedené v předžalobní upomínce, tj. do [datum] byla v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v dohodnuté lhůtě tedy neuplatňovala a z obsahu spisu ani nejsou patrné/. Jelikož tak neučinila, ocitla se s plněním v prodlení počínaje dnem [datum] (srov. § 1958 a § 1968 o.z.) a je tudíž povinna zaplatit žalobkyni vedle jistiny i úrok z prodlení v zákonné výši (srov. § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.). Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. a.t., neboť se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč; soud navíc zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku a náklady řízení byla stanovena v běžné lhůtě tří dnů, když soudu nebyly známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit lhůtu delší (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).