26 C 3/2023-51 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 18. 8. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 21 462,36 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení, jejž žádala vždy z konkrétní dílčí části dluhu ode dne následujícího po dni splatnosti příslušné faktury. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“), s žalovanou dne 5. 2. 2020 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalované dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], avšak žalovaná jí zčásti nezaplatila cenu elektřiny dodaného jí do tohoto odběrného místa v období od 11. 3. 2020 do 21. 9. 2020, tj. částku 14 585,47 Kč, kterou jí [právnická osoba] vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 13. 10. 2020, a v období od 22. 9. 2020 do 30. 11. 2020 ve výši 6 770,33 Kč, kterou jí vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 28. 12. 2020. Společnost [anonymizováno] s žalovanou dne 5. 2. 2020 uzavřela rovněž smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, dle které jí dodávala plyn do odběrného místa na téže adrese, avšak žalovaná jí nezaplatila cenu plynu dodaného jí do tohoto odběrného místa v období od 4. 8. 2020 do 4. 11. 2020 ve výši 106,56 Kč, kterou jí [právnická osoba] vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 21. 12. 2020. Předmětné pohledávky žalobkyně nabyla od [právnická osoba] postoupením dne 13. 10. 2017. 2. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že i ona souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud - po skutkové stránce – za prokázané, že [právnická osoba], obchodník s plynem a elektřinou, dodávala žalované elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5. 2. 2020, a to do odběrného místa (domácnosti) na adrese [adresa], avšak žalovaná jí nezaplatila sjednanou cenu elektřiny dodaného do tohoto odběrného místa (včetně její dopravy) v období od 11. 3. 2020 do 21. 9. 2020 ve výši 14 585,47 Kč, splatnou dne 13. 10. 2020, a v období od 22. 9. 2020 do 30. 11. 2020 v částce 6 770,33 Kč splatnou dne 28. 12. 2020. Uvedené skutečnosti vyplývají zejména z předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a příslušných faktur (vyúčtování). Dále [právnická osoba] s žalovanou, rovněž dne 5. 2. 2020, uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které jí dodávala plyn do téhož odběrného místa, avšak žalovaná nezaplatila cenu plynu dodaného v období od 4. 8. 2020 do 4. 11. 2020 ve výši 106,56 Kč, splatnou dne 21. 12. 2020 Tyto skutečnosti vyplývají zejména z předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a příslušných faktur (vyúčtování). Uplatněnou cenu sdružených služeb dodávky elektřiny a plynu v uvedených obdobích [právnická osoba] žalované vždy vyúčtovala daňovými doklady (fakturami) specifikovanými v žalobě, s rozpisem množství odběru a výpočtu účtovaných částek a se zohledněním případně zaplacených záloh. Předmětné pohledávky žalobkyně nabyla od [právnická osoba] postoupením dne 13. 10. 2017. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že [právnická osoba] splnila své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětném období dodávala plyn a elektřinu do předmětného odběrného místa, a žalovaná sjednanou a řádně vyúčtovanou cenu v uvedeném rozsahu neuhradila; naopak, tato její tvrzení jsou v souladu s obsahem listinných důkazů. Po právní stránce soud poměr mezi [právnická osoba] a žalovanou posoudil jako právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi nimi dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy účinném znění, resp. smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené podle § 72 odst. 2 energetického zákona a podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“), na jejichž základě vznikla žalované povinnost platit [právnická osoba] kupní cenu za média (elektřinu, plyn) dodaná jí v rozhodném období. Předmětné pohledávky nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením podle § 1879 a násl. OZ, což [právnická osoba] žalované písemně oznámila. Uplatněný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s placením dluhu (jeho dílčích částí) vždy v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči ní byla [právnická osoba], resp. nyní žalobkyně oprávněna požadovat (vedle samotné jistiny dluhu) též zaplacení úroku z prodlení. 4. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 462,36 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 585,47 Kč za dobu od 14. 10. 2020 do 21. 12. 2020, z částky 14 692,03 Kč od 22. 12. 2020 do 28. 12. 2020 a z částky 21 462,36 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, protože v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 827 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 859 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč 6. Odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří zejména hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní u soudu a přitom bude zastoupena advokátem (což zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.