26 C 75/2023-50 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 29 968 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [VIN kód], [registrační značka], a že ve vztahu k tomuto automobilu nebylo v době od 17. 8. 2021 do 31. 10. 2021, od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně na žalovaném požaduje ve vztahu k prvnímu uvedenému období částku 6 536 Kč (zákonný příspěvek za dobu 76 dnů, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 86 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva), ve vztahu k druhému uvedenému období částku 5 246 Kč (zákonný příspěvek za dobu 61 dnů, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 86 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva) a ve vztahu k poslednímu uvedeném období částku 17 286 Kč (zákonný příspěvek za dobu 201 dnů, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 86 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva). K zaplacení příspěvků i poplatků jej žalobkyně postupně vyzvala dopisy odeslanými ve dnech 24. 1. 2022, 30. 5. 2022 a 8. 9. 2022. Žalovaný však svou povinnost dosud ani zčásti nesplnil vzdor tomu, že byl k zaplacení dluhů znovu (opakovaně) vyzván žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i její zástupkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil; proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí / § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 4. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud – po skutkové stránce – za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době od 17. 8. 2021 do 20. 7. 2022, resp. v dílčích obdobích od 17. 8. 2021 do 31. 10. 2021 (76 dnů), od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 (61 dnů) a od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022 (201 dnů), provozovatelem motorového vozidla – nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [VIN kód], [registrační značka], přičemž ve vztahu k tomuto automobilu – ač byl evidován v registru silničních vozidel – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. povinné ručení) podle příslušných ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“); tyto skutečnosti vyplývají zejména z údajů (výpisů) z registru silničních vozidel. Výzvami k úhradě příspěvků do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 24. 1. 2022, dne 30. 5. 2022 a dne 8. 9. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení zákonných příspěvků za rozhodná (dílčí) období, vypočtených ze základní denní sazby pro nákladní automobily uvedené kategorie ve výši 86 Kč, tedy částek 6 536 Kč (76 dnů x 86 Kč), 5 246 (61 dnů x 86 Kč) a 17 286 Kč (201 dnů x 86 Kč) a dále částek 3 x 300 Kč (nákladů na uplatnění pohledávky), to vše do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost dluhu, resp. jeho dílčích částí nastala – na základě těchto výzev – postupně ve dnech 9. 4. 2022 (6 536 Kč), 13. 8. 2022 (5 246 Kč) a 22. 11. 2022 (17 286 Kč). Poté žalobkyně žalovanému odeslala ještě upomínky o zaplacení dluhu a k zaplacení jej nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně a upozornila jej, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání. Žalovaný přesto žalobkyni dluh ani zčásti neuhradil. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětného automobilu; naopak, žalobní tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, a to za celou dobu, po kterou byl automobil – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozován, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení je – pokud jde o příspěvek – v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. k 14. 1. 2021 (tj. vždy den po marném uplynutí žalobkyní určené 60denní lhůty k zaplacení příspěvku). 6. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 968 Kč a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 11,75 % ročně) z částky 6 536 Kč za dobu od 10. 4. 2022 do zaplacení a (v sazbě 15 % ročně) z částky 5 246 Kč za dobu od 14. 8. 2022 do 22. 11. 2022 a z částky 22 532 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla – nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 167 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 199 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč 8. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku. 9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva. 10. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.