32 C 167/2023-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 11. 6. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 800 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel, žalobkyni tedy dluží na jistině částku 12 800 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 460 Kč a poplatek za službu [anonymizováno] 165 Kč. 2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a to tak, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost na základě žalovaným poskytnutým údajům při uzavírání smlouvy. Žalovaný sdělil žalobkyni počet členů domácnosti, příjem členů domácnosti, výdaje domácnosti, Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédl do databází NRKI a BRKI, vše s negativním výsledkem. Žalobkyně rovněž vycházela z informací získaných od žalovaného dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP, případně žalobkyně vycházela ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 34 823 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr do 11. 7. 2022 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 460 Kč. 5. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, což vyplývá i z listiny nazvané jako„ Autorizace ověření totožnosti“. 6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalovanému byla dne 11. 6. 2022 zaslána žalobkyní částka 12 800 Kč, což prokazuje i sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 10. 2023, podle kterého byla uvedená částka téhož dne na účet připsána. 7. Výzvou ze dne 10. 3. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 10. 3. 2023, jak soud zjistil z příslušného podacího lístku. 8. Z listiny nazvané„ identifikované příjmy“ nelze nikterak dovodit, zda a jakým způsobem byla výše ověřena výše deklarovaného příjmu 34 823 Kč. Listina navíc není nikým podepsána a není tedy zřejmé, jaká osoba listinu vyhotovila. S ohledem na použitou hlavičku se lze však domnívat, že jej vyhotovila žalobkyně. Byť je v listině uvedeno, že výše příjmu žalovaného činila 34 823 Kč, a že v souladu s pravidly společnosti [právnická osoba] a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, nelze mít uvedenou skutečnost z listiny za prokázanou, neboť, byť je listina nazvána jinak, lze listinu požadovat za obdobu čestného prohlášení, která je svou povahou pouze tvrzením žalobkyně, byť na zvláštní listině. Na listině ostatně není nijak zachyceno, jakým způsobem byl příjem ověřován. Obdobné závěry se uplatní i u listiny nazvané jako„ výpis o posouzení úvěruschopnosti, která rovněž nebyla nikým podepsána, nicméně s ohledem na hlavičku lze listinu považovat za listinu vyhotovenou žalobkyní, jsou v ní uvedeny sice údaje o žalovaném, nicméně z listiny nikterak nevyplývá, jak byly údaje získány, případně kdy a jak byly žalobkyní ověřeny. 9. Zbylé důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 11. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr do 11. 7. 2022 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 460 Kč Částku 12 800 Kč žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. 6. 2022. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 13. Uzavřená smlouva, byť byla nazvána jako smlouva o úvěru, jeví znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), neboť smlouvou o zápůjčce zapůjčitel přenechává věci stejného druhu a vydlužitel se zavazuje zapůjčené věci stejného druhu vrátit, přičemž podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce není oproti smlouvě o úvěru sjednání úroku. 14. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z. (ostatně i ve smlouvě je poskytnutý úvěr označen za spotřebitelský), proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. 16. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu. 17. V dané věci nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná jakkoli ověřila údaje, které od žalovaného při uzavírání smlouvy získala. Žalobkyně nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř., když jednání, při kterém mohla být poučena, se žalobkyně nezúčastnila. Rovněž i ověření v registrech zůstalo v rovině tvrzení. 18. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správ