32 C 9/2023-31 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se zaregistroval na stránkách [webová adresa], prostřednictvím kterých požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne 13. 10. 2021, přičemž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 906 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný následně dne 2. 6. 2022 uznal svůj dluh co do důvodu a výše, kdy výše dluhu činila ke dni 23. 5. 2022 částku 26 106,27 Kč sestávající se z jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 906 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 9. 12. 2021 do 23. 5. 2022 ve výši 579,87 Kč, smluvní pokuty za období od 9. 12. 2021 do 23. 5. 2022 ve výši 2 490 Kč a nákladů za právní zastoupení ve výši 5 130,40 Kč. Žalovaný se současně zavázal hradit dluh ve splátkách pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný uhradil dne 11. 7. 2022 částku 3 000 Kč a dne 15. 8. 2022 částku 6 000 Kč, které žalobce započetl na jistinu dluhu. Žalovaný se tak již s první splátkou dostal do prodlení a zbytek dluhu se stal splatným dne 16. 6. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Z dohody o uznání dluhu soud zjistil, že žalovaný 2. 6. 2022 uznal dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] co do důvodu i výše, přičemž výše dluhu ke dni 23. 5. 2022 činila částku 26 107 Kč. Účastníci se zároveň dohodli na tom, že žalovaný dluh uhradí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci od 15. 6. 2022. Účastníci si rovněž ujednali, že v případě prodlení byť jen s jedinou splátkou ztrácí žalovaný výhodu splátek a zbývající část dluhu se stává splatným dnem následujícím po dni splatnosti nezaplacené splátky. 5. Ostatní žalobkyní navržené listinné důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl. 6. Na základě zjištění učiněných z účastníky předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] přičemž ke dni 23. 5. 2022 činil dluh žalovaného částku 26 107 Kč, přičemž dluh ze smlouvy žalovaný uznal co do důvodu a výše. Uvedený dluh se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci od 15. 6. 2022. Účastníci si rovněž ujednali, že v případě prodlení byť jen s jedinou splátkou ztrácí žalovaný výhodu splátek a zbývající část dluhu se stává splatným dnem následujícím po dni splatnosti nezaplacené splátky. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), na základě které je žalovaný povinen vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit sjednaný úrok. Jelikož žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše, svědčí žalobkyni dle § 2053 o.z. vyvratitelná domněnka existence a trvání dluhu. Dle § 133 o.s.ř. pak má soud skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku (tedy domněnka vyvratitelná), má soud za prokázáni, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Dále je třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. 32 Cdo 170/2010, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že:„ v řízení tedy mohou nastat jen dvě možné situace – buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka). V žádném případě však nelze za situace platného uznání závazku učinit závěr, že oprávněný věřitel neunesl ohledně skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, důkazní břemeno.“ 8. Dle tvrzení žalobkyně je v částce 26 107 Kč zahrnuta i náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 5 130,40 Kč za dva úkony právní služby. K tomu soud uvádí, že náhrada nákladů řízení je svou povahou konstitutivní a vzniká až v důsledku pravomocného rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003, rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1932/2007, ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4857/2007, ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 275/2008, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009). Jelikož soud dosud o náhradě nákladů řízení nerozhodl, dluh žalovaného na náhradě nákladů řízení ke dni uznání dluhu tedy neexistoval. Domněnku existence dluhu pro částku 5 130,40 Kč tedy soud považuje za vyvrácenou. Pro tuto částku tedy soud žalobu zamítl, a to včetně odpovídajícího úroku z prodlení z uvedené částky. 9. Ve zbytku pak soud žalobě vyhověl, neboť v řízení nevyšel najevo opak vyvratitelné domněnky existence a trvání dluhu, tedy i platnosti úvěrové smlouvy. Jak shora uvedeno, v takovém případě je vyloučeno, aby byla žaloba zamítnuta pro neunesení důkazního břemene žalobkyně ohledně existence dluhu, tedy i platnosti úvěrové smlouvy, bylo tedy na žalovaném, aby případně existenci dluhu vyvrátil, a to i případně s ohledem na případné zkoumání či nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kdy nesplnění této povinnosti vede k neplatnosti úvěrové smlouvy (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění). 10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě ve zbytku vyhověl, současně vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť dle ujednání účastníků se dluh dle dohody o narovnání stal splatným dne 16. 6. 2022, tedy dnem následujícím po splatnosti první neuhrazené splátky, přičemž byla zohledněno dílčí plnění žalovaného. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 957,50 Kč, představující 40,46 % z celkových nákladů ve výši 4 838,20 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně 70,23 % a žalovaného 29,77%, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 821 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 107 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 820 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu (sepsání návrhu na změnu žaloby) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 320 Kč ve výši 697,20 Kč.