6 C 195/2023-58 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení peněžní částky 71 732,10 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 49 949,64 Kč, z částky 998 Kč označené jako smluvní pokuta, z částky 800 Kč označené jako náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, z částky 18 881,10 Kč jako smluvní pokuty a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 104 Kč. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobkyně uvedla, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta peněžní částka 45 000 Kč, přičemž žalovaný se ji zavázal vrátit ve 48měsíčních splátkách po 3 003 Kč. Žalovaný peněžní prostředky řádně nevrátil, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. V souvislosti s porušením smlouvy vyvstala nově žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni výše již v odůvodnění zmíněné platby, a to smluvní pokutu v částce 998 Kč za dvě splátky, ve kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů – 2x 499 Kč, z částky 800 Kč označené jako náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, tj. u dvou splátek, ve kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů, tedy 4x 200 Kč, z částky 18 881 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 49 949,64 Kč od [datum] do [datum] do zaplacení z důvodu zesplatnění celé jistiny a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 104 Kč (3x 368 Kč). Zároveň žalobkyně vznesla požadavek uhradit úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 44 077,87 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve 45měsíčních splátkách po 3 003 Kč. Pro případ porušení smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované peněžní částky, tedy peněžní částku 998 Kč, 800 Kč, 18 881 Kč. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil tuto povinnost, žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení jak peněžní částky 27 245,44 Kč, tak úrokového navýšení za poskytnutí úvěru (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou - § 2392 odst. 1 věta první o.z.). V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení jak smluvních pokut, tak nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, které svou povahou (když jejich zaplacení je vázáno na porušení smlouvy) jsou smluvními pokutami (§ 2048 a násl. o. z.). Zároveň žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru pouze do výše 20 % ročně z částky z částky 49 949,64 od [datum] do [datum], maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 151 776 Kč, neboť tato výše představuje zaplacení úroku obvyklého (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020 č.j. 11 Co 45/2020-110). V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši úroku z prodlení ve výši 44,59 % ročně z částky 44 077,87 Kč od [datum] do [datum]. Nárok na tuto platební povinnost odvozuje žalobkyně od ujednání obsaženého ve smlouvě. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalovanému pro případ prodlení se splácením úvěru, resp. po jeho zesplatnění, takto konstruovanou peněžní platbu, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny viz rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 945 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 587 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 732,10 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 560 Kč ve výši 1 798 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.