6 C 199/2023-63 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení peněžní částky 65 025,95 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 45 468 Kč, z částky 998 Kč označené jako smluvní pokuta, z částky 400 Kč označené jako náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, z částky 17 505,95 Kč jako smluvní pokuty a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 654 Kč). Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobkyně uvedla, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta peněžní částka 40 000 Kč, přičemž žalovaná se ji zavázala vrátit ve 48měsíčních splátkách po 2 669 Kč. Žalovaná peněžní prostředky řádně nevrátila, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. V souvislosti s porušením smlouvy vyvstala nově žalované povinnost zaplatit žalobkyni výše již v odůvodnění zmíněné platby, a to smluvní pokuta v částce 998 Kč za dvě splátky, ve kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů – 2x 499 Kč, z částky 400 Kč označené jako náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, tj. u splátky, ve které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 15 dnů, tedy 2x 200 Kč, z částky 17 505,95 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 45 468,07 Kč od [datum] do [datum] z důvodu zesplatnění celé jistiny a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 654 Kč (2x 327 Kč). Zároveň žalobkyně vznesla požadavek uhradit úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 39 180,18 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradila, ve věci se nevyjádřila. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouvu o úvěru na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve 48měsíčních splátkách po 2 669 Kč. Pro případ porušení smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované peněžní částky, tedy peněžní částku 998 Kč, 400 Kč, 17 505,95 Kč. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, žalovaná se zavázala úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila tuto povinnost, žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení jak peněžní částky 65 025,95 Kč, tak úrokového navýšení za poskytnutí úvěru (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou - § 2392 odst. 1 věta první o.z.). V důsledku prodlení žalované pak žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení jak smluvních pokut, tak nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, které svou povahou (když jejich zaplacení je vázáno na porušení smlouvy) jsou smluvními pokutami (§ 2048 a násl. o. z.). Zároveň žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru pouze do výše 20 % ročně z částky z částky 39 180,18 Kč od [datum] do [datum], maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 134 899 Kč, neboť tato výše představuje zaplacení úroku obvyklého (srovnej rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši úroku z prodlení ve výši 44,59 % ročně z částky 39 180,18 Kč od [datum] do [datum]. Nárok na tuto platební povinnost odvozuje žalobkyně od ujednání obsaženého ve smlouvě. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalované pro případ prodlení se splácením úvěru, resp. po jeho zesplatnění, takto konstruovanou peněžní platbu, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny viz rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 918 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 252 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 025,95 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 120 Kč ve výši 2 546 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.