6 C 281/2023-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že žalovaný dne [datum] cestoval pomocí hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně, [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), přičemž kontrolorovi právního předchůdce žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na zaplacení jak jízdného ve výši 20 Kč, tak tzv. přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovaným, včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil. Soud má za prokázané, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval hromadnou dopravou právního předchůdce žalobkyně, přičemž se neprokázal kontrolorovi právního předchůdce žalobkyně platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil z příslušného hlášení o porušení tarifních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně, které bylo podepsáno žalovaným a pověřeným pracovníkem právního předchůdce žalobkyně. Dále vzal soud za prokázané, že v případě, že cestující, který použil veřejnou hromadnou dopravu provozovanou právním předchůdcem žalobkyně, se neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné podle tarifu a přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 1 520 Kč, neboť žalovaný byl přepravován pomocí hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně a neprokázal se platným jízdním dokladem. Podle § 2550 a násl. o. z. uzavřel cestující smlouvu o přepravě již vstupem do dopravního prostředku, čímž mu současně vzniká povinnost zaplatit dopravcem stanovené jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, je cestující, který se neprokáže na vyzvání oprávněného pracovníka dopravce platnou jízdenkou, povinen zaplatit vedle stanoveného jízdného též postih ve výši stanovené přepravními podmínkami dopravce. Výše přirážky nesmí přesahovat částku 1 500 Kč (§ 37 odst. 6 tohoto zákona). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku provozovaného právním předchůdcem žalobkyně, aniž by zaplatil jízdné a při kontrole dokladů předložil platnou jízdenku. Vedle povinnosti zaplatit stanovené jízdné mu tak v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 266/1994 Sb. a prováděcích předpisů vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně přirážku ve výši 1 500 Kč za takovou jízdu bez platné jízdenky. Protože žalovaný nezaplatila právnímu předchůdci žalobkyně jak jízdné, tak i přirážku k jízdnému, shledal soud podanou žalobu důvodnou a s ohledem na shora uvedené skutečnosti mu v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 nového občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 nového občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se žalobkyně stala oprávněným domáhat se žalovaných částek namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch a vzniklo mu tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 400 Kč a dále částka 200 Kč, která představuje paušální náhradu náležející nezastoupenému účastníkovi podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz. § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) za sepis žaloby a předžalobní výzvu. Celkové náklady řízení pak činí částku 600 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.