6 C 29/2023-29 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla uložena žalovaným povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 33 062 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od [datum] do jejího zaplacení. Na odůvodnění žalobního návrhu uvedla, že dne [datum] způsobil dopravní nehodu žalovaný [číslo] jako řidič vozidla [příjmení] [jméno], reg. zn [anonymizováno] (dále jen„ škodící vozidlo“), jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný [číslo] v důsledku které vznikla škoda v celkové výši 30 642 Kč. Druhý žalovaný způsobil nehodu tím, že se uvedeného dne jako řidič motorového vozidla plně nevěnoval řízení vozidla tím, že nepřizpůsobil rychlost škodícího vozidla, dostal smyk a projel do protisměru, kde narazil do vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] silnice a mosty [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ poškozený“). Žalovaný [číslo] měl v době dopravní nehody odebraný řidičský průkaz. Ke škodícímu vozidlu nebylo k datu nehody uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. [příjmení] a provozovatelem vozidla byl přitom první žalovaný, [celé jméno žalovaného]. Náhrada způsobené škody byla poškozené společnosti uhrazena z garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů. Kanceláři přitom ze zákona vzniklo právo požadovat po žalovaných náhradu toho, co takto bylo plněno (regresní náhrada), a to včetně tzv. poplatku za zpracování ve výši 2 420 Kč představující odměnu za likvidaci škodné události. Toto právo [název žalobkyně] uplatnila vůči žalovaným dopisem ze dne [datum]. Žalovaní k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradili, 2. žalovaný se ve věci nevyjádřil. První žalovaný k věci uvedl, že sice je majitelem a provozovatelem škodícího vozidla, ovšem v době, kdy byla způsobena škoda poškozenému, byl ve výkonu trestu odnětí svobody až do současnosti. Nemohl tudíž zabránit, aby škodící vozidlo provozoval druhý žalovaný, bylo provozováno bez souhlasu prvního žalovaného. Zároveň první žalovaný netušil, že druhému žalovanému bylo odebrán řidičský průkaz. Požaduje, aby soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku žalovanému [číslo]. Soud vzal v řízení za prokázané (na základě šetření policejního orgánu), že 2. žalovaný, jakožto řidič škodícího vozidla, jehož provozovatelem a vlastníkem je žalovaný [číslo] zavinil dopravní nehodu, při níž vznikla škoda ve výši 30 642 Kč na vozidle poškozeného ([příjmení] [anonymizováno]), jehož vlastníkem je [jméno] silnice a mosty [obec]. Zavinění žalovaného [číslo] přitom spočívalo v tom, že se plně nevěnoval řízení vozidla, kdy nepřizpůsobil rychlost škodícího vozidla, dostal smyk a projel do protisměru, kde narazil do vozidla poškozeného. Zároveň bylo prokázáno, že v době dopravní nehody, nebylo ke škodícímu vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla. Povinnost sjednat toto pojištění měl přitom 1. žalovaný, který byl vlastníkem a provozovatelem vozidla. [název žalobkyně] ze svého garančního fondu uhradila poškozenému škodu ve výši 30 642 Kč. Žalované vyzvala k zaplacení výše uvedené částky s odůvodněním, že žalovaní jsou ze zákona povinni ji ČKP zaplatit, neboť žalovaný [číslo] je vlastníkem a provozovatelem škodícího vozidla a žalovaný [číslo] způsobil dopravní nehodu. S ohledem na skutečnost, že druhý žalovaný řídil škodící vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění má žalobkyně nárok na zaplacení náhrady škody, tak i poplatku v plné výši (§ 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), tedy částky 33 062 Kč po obou žalovaných. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen zákon) podle kterého provozovat vozidlo může pouze ten, jehož odpovědnost je pojištěna. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona poskytuje [název žalobkyně] z garančního fondu plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, podmínkou vzniku nároku z garančního fondu je šetření škodné události policií ČR. [název žalobkyně] poskytuje plnění poškozenému za stejných podmínek, jako pojistitel. Podle § 24 odst. 9 zákona výplatou plnění z garančního fondu vzniká [obec] kanceláři pojistitelů nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu a na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním nároku. [název žalobkyně] poskytla v rozsahu žalované částky za žalované plnění prostřednictvím příslušné pojišťovny; výplatou plnění jí vznikl nárok na náhradu poskytnutého plnění proti žalovaným (regresní náhrada) i právo na náhradu nákladů zpracování (vyřízení) věci subjektem pověřeným Českou kanceláří pojistitelů. Vůči pohledávce [obec] kanceláře pojistitelů jsou podle zákona solidárními dlužníky provozovatel a vlastník vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda, řidič je takovým solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že v době vzniku dopravní nehody byl vlastníkem nepojištěného vozidla žalovaný [číslo] (osoba bez pojištění odpovědnosti) a žalovaný [číslo] jako řidič, u kterého jsou splněny předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku podle § 2927 a násl. o.z. i podle § 2910 o.z., neboť svým zaviněným nedbalostním jednáním jako řidič nepojištěného vozidla porušil právní povinnost (stanovenou zákonem o provozu na pozemních komunikacích) a způsobil škodu. [název žalobkyně] tak za žalované plnila to, co po právu měli žalovaní plnit společně a nerozdílně. Proto soud zavázal žalované částku 33 062 Kč žalobkyni zaplatit společně a nerozdílně. V důsledku oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty, stanovené ČKP v písemné výzvě k úhradě, do zaplacení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 323 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 062 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 280 Kč ve výši 1 739 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.