6 C 351/2022-27 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění uvedl, že žalovanému byl dne [datum] namontován na vozidlo [registrační značka] technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“), když žalovaný ponechal vozidlo v místě, kde to není dovoleno – stání na chodníku v [obec], [ulice a číslo]. Žalovanému byl vystaven doklad dne [datum]„ uznání dluhu“ série [anonymizováno], [číslo] na částku 400 Kč za přiložení a odstranění TPZOV. Žalovaný neuhradil cenu jak za přiložení a odstranění TPZOV, a to ani k výzvě žalobce, k věci se nevyjádřil. Soud provedl dokazování dokladem nazvaným jako„ uznání dluhu“ ze dne [datum] představující náklady na přiložení a odstranění TPZOV, nařízením Rady města Brno [číslo] předžalobní upomínkou. Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 400 Kč, neboť žalovaný ponechal svůj automobil [registrační značka] na místě, kdo to není dovoleno, strážník Městské policie v [obec] přiložil na automobil žalovaného [příjmení] (§ 17a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii), žalovanému byl vystaven doklad„ uznání dluhu“ za odstranění TPZOV v celkové výši 400 Kč, výše nákladů je stanovena nařízením Rady města Brna [číslo] ze dne [datum] ve výši 400 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil, proto soud žalobě zcela vyhověl. Odstranění TPZOV se provádí na náklady osoby (tedy žalovaného, který se k přestupku přiznal a dokonce podepsal i uznání dluhu), která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit na náklady provozovatele vozidla. Zároveň zavázal žalovaného zaplatit žalobci i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. Soudní poplatek představuje částku 1 000 Kč dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.