8 C 22/2023-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 556 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že zjistil, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem přípojného vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg, [registrační značka], přičemž toto přípojné vozidlo nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Tím vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci příspěvek ve výši 4 Kč za každý den (tj. celkem za 314 dní), kdy nebylo uzavřeno pojištění, a též povinnost uhradit náklady na upomínání ve výši 300 Kč. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce částečně žalobu zpět, a to co do částky 1 489 Kč, neboť po podání žaloby došlo k úhradě této částky ze strany žalovaného. Částka byla započítána na úhradu jistiny. Proto soud v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Proto soud za splnění podmínek postupoval dle § 115a o. s. ř. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem/provozovatelem vozidla [registrační značka] (přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg) v době od [datum] do [datum] (tj. 314 dní), přičemž v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný byl žalobcem nejprve vyzván výzvou a poté upomínám dopisem k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 1 256 Kč, stejně tak byl vyzván k úhradě nákladů na vymáhání v částce 300 Kč, avšak ani přesto ničeho na dlužné částky neuhradil, když částka 1 489 Kč byla žalovaným uhrazena až po podání žaloby. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena přílohou zákona 4 Kč/den). Součástí příspěvku jsou též náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala na základě doručení výzvy. Soud přiznal žalobci také úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 556 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř..