8 C 245/2023-37 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se na žalovaném domáhal uhrazení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“). Žalovaná částka přestavovala smluvní pokutu ve výši 1 400 Kč za nevrácení zapůjčeného set-top-boxu [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno] a smluvní pokutu ve výši 1 600 Kč za nevrácení zapůjčené optické síťové jednotku [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ zařízení“) ve lhůtě 7 dnů od ukončení smlouvy. Smlouva byla ukončena z důvodu prodlení žalovaného s úhradou plateb za služby. Žalobce smluvní pokutu vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] splatnou ke dni [datum] (dále jen„ faktura“). Žalovaný ani přes upomínku žalobce na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. Soud učinil závěr o skutkovém stavu tak, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě níž se zavázal hradit platby za služby dle smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou plateb za služby, a proto došlo v důsledku výpovědi žalobce k ukončení smlouvy. V souladu s bodem e) smlouvy měl žalovaný povinnost do 7 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci zařízení, což neučinil, a proto mu žalobce vystavil fakturu na uhrazení žalované částky, představující smluvní pokutu dle bodu e) smlouvy za nevrácení zařízení. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil ani po předchozí upomínce žalobce. Co se právního hodnocení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy s tím, že v případě, že tak neučiní, uhradí v souladu se smlouvou a § 2048 odst. 1 obč. zák. smluvní pokutu ve výše uvedené výši. S ohledem na to, že žalovaný smluvní pokutu přes výzvu žalobce neuhradil, rozhodl soud o jeho povinnosti takto učinit ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.