8 C 26/2023-27 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 886 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla do útulku pro zvířata provozovaném žalobcem předána kočka, která byla zaevidována pod jménem [příjmení]. Následně bylo žalobcem zjištěno, že vlastníkem ustájeného zvířete je žalovaná. Dne [datum] byla kočka předána žalované. Za 2 dny ustájení žalobce vynaložil 120 Kč, dále vynaložil 500 Kč za odchyt, 56 Kč za výjezd a 210 Kč za veterinární péči. Žalovaná z této částky ničeho neuhradila, přestože byla žalobcem vyzvána k úhradě. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Proto soud za splnění podmínek postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů, které žalobce vynaložil na ustájení kočky ve vlastnictví žalované v [anonymizováno] útulku pro toulavá a opuštěná zvířata v [obec] v období od [datum] do [datum] ve výši 120 Kč, a dále odpovídající nákladům ve výši 500 Kč za odchyt, 56 Kč za výjezd a 210 Kč za veterinární péči. Podle ust. § 1058 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno. Podle odst. 2 téhož ustanovení osoba, která nalezené zvíře opatruje, o ně pečuje jako řádný hospodář, dokud se jej neujme vlastník. Podle ust. § 1059 odst. 1 o. z. je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo. Podle odst. 2 téhož ustanovení prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu. Podle ust. § 46 písm. d) zákona č. 166/1999 Sb., veterinárního zákona, ve znění pozdějších předpisů, obec hradí náklady spojené s odchytem a karanténováním odchyceného zvířete není-li jeho chovatel znám. Podle ust. § 42 odst. 4 veterinárního zákona je chovatel povinen uhradit náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně osobě, která tyto náklady vynaložila. Žalovaná, jakožto vlastník kočky, kterou chovala v zájmovém chovu, tuto kočku opustila (§ 3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů), čímž zapříčinila vznik nákladů na straně žalobce. Proto soud žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení toliko v částce 1 200 Kč, a to s ohledem na závěry učiněné v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2396/09 ze dne [datum], přičemž v tomto smyslu za účelně vynaložené náklady shledal zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a hotové výdaje žalobce ve výši 200 Kč dle ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. Náklady zastoupení advokátem, kterému by náležela odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, pak považuje za neúčelně vynaložené.