8 C 289/2023-41 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 27 320 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které byly téhož dne žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet. Žalovaná se zavázala předmětnou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč, a to nejpozději do [datum]. Na dlužnou částku žalovaná ničeho neuhradila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (za období od [datum] do [datum] ve výši 820 Kč) a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč. 2. Žalovaná prostřednictvím podání ze dne [datum], požádala o umožnění splacení žalované částky formou měsíčních splátek, a to s ohledem na její celkovou finanční situaci, do které se dostala. Navíc konstatovala, že s žalobcem komunikovala právě ohledně jejího požadavku dluh splácet prostřednictvím jednotlivých splátek dle jejích možností. Následně svá tvrzení doplnila podáním ze dne [datum], v jehož rámci mimo jiné znovu uvedla, že se celou věc snažila s žalobcem řešit mimosoudně, přičemž tento jí přislíbil možnost alespoň částečného hrazení jejího dluhu, nicméně i přesto je věc řešena soudně. Komunikace s žalobcem doložila. Současně požádala o splátkový kalendář, aby svůj závazek mohla uhradit v plné výši. 3. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění žaloby včetně důkazních návrhů stran zkoumání úvěruschopnosti, přičemž v podání ze dne [datum] uvedl, že požadované nebude nikterak doplňovat. Zároveň konstatoval, nechť je žalované uložena povinnost vrátit žalobci částku, která jím byla prokazatelně poskytnuta (tj. 20 000 Kč) včetně příslušenství v podobě zákonného úroku, a to za současného právního posouzení jakožto bezdůvodného obohacení. 4. K nařízenému jednání ve věci dne [datum] se žalobce i žalovaná po předchozích omluvách nedostavili. Proto soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jednal v jejich nepřítomnosti. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč, a to nejpozději do [datum]. V případě prodlení byl mezi účastníky smluven poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč za každou upomínku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobce. 6. Z výpisu z běžného účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla provedena platba z účtu žalobce ve výši 20 000 Kč na účet žalované dle smlouvy. 7. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky, přesto tak žalovaná neučinila. 8. Z emailové korespondence mezi žalobcem a žalovanou, která proběhla v červenci 2023, soud zjistil, že ze strany žalované byla vyvíjena snaha hradit svůj dluh vůči žalobci, přičemž tohoto žádala o možnost splácet dluh prostřednictvím splátek s ohledem na její finanční situaci, která nastala i z důvodu její pracovní neschopnosti. Uvedené pak doložila zprávou lékaře ohledně pracovní neschopnosti, ze které vyplynulo, že žalovaná byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a potvrzením lékaře. Zároveň z listiny označené jako výdaje soud zjistil, že měsíční výdaje žalované činí 37 683 Kč. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na žalovanou ve smlouvě uvedený bankovní účet. Žalovaná se zavázala finanční prostředky uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč nejpozději do [datum]. Nicméně tak neučinila, přestože ze strany žalobce došlo k opakovanému upomínání k úhradě dluhu. 10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobcem a žalovanou podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“), neboť žalobce zapůjčil žalované peníze jakožto věci stejného druhu a žalovaná se zavázala zapůjčené peníze jakožto věci stejného druhu vrátit, přičemž nebyl sjednán úrok jakožto podstatná náležitost smlouvy o úvěru. Tento právní poměr mezi účastníky řízení se tak zároveň řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“), neboť žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu jakožto spotřebitel dle § 419 o. z. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož žalobce soudu nedoložil, že řádně splnil povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když tato skutečnost je toliko žalobcem tvrzena zcela v objektivní rovině, nikoli konkrétními skutečnostmi. Aby mohl být žalobce ve sporu zcela úspěšný, musel by soudu dotvrdit potažmo navrhnout důkazy, že se ve vztahu k žalované zabýval zákonem stanovenou povinností zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. doložit tvrzení stran metody, formy a zejména pak zdroje informací ohledně majetkové a finanční situace žalované (příjmy a výdaje). Bylo tedy záhodno, aby se žalobci dostalo zákonné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby v tomto ohledu doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy, potažmo je soudu předložil. Za tímto účelem soud nařídil jednání, kterého se žalobce neúčastnil, soudu zaslal omluvu a požádal o rozhodnutí bez jeho účasti. 11. Ustanovení § 118a o. s. ř. vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu. Smyslem § 118a o. s. ř. je, aby nedošlo k zamítnutí žaloby (nebo k neztotožnění se s procesní obranou žalovaného) ze strany soudu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Poučením podle § 118a odst. 1 až 3 soud nepřejímá odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci. Iniciativa tvrzení a prokazování zůstává na stranách. Poučení podle § 118a o. s. ř. proto soud neudělí též tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (například neúčastí při jednání, při němž k poučení mělo dojít). Naplněním poučovací povinnosti soud nepřichází o svoji procesní nestrannost, neboť tuto povinnost realizuje vůči kterékoliv straně sporu, jež je ohrožena procesním neúspěchem pro neunesení břemene tvrdit nebo prokazovat. 12. Aby mohl být žalobce ve sporu úspěšný, musel by tvrdit shora konstatované skutečnosti, zejména pak jaký měl zdroj informací ohledně majetkové situace žalované (příjmy a výdaje), a k tomuto zmíněnému tvrzení by pak především musel žalobce navrhnout důkazy. Uvedenou skutečnost však žalobce v žalobě netvrdil, potažmo ani k prokázání nenavrhl důkazy, přičemž doložená smlouva o úvěru neosvědčila, že byla ze strany žalobce splněna zákonem uložená podmínka pro poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zároveň se však žalobci nemohlo v tomto směru dostat poučení při nařízeném jednání, neboť tohoto jednání se žalobce neúčastnil (ač po řádné a včasné omluvě) a požádal o rozhodnutí v jeho nepřítomnosti, čímž však pozbyl dobrodiní poučení. Navíc nutno podotknout, že již na písemnou výzvu soudu stran dotvrzení zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce zareagoval toliko vyjádřením, že v tomto směru nebude žalobu nikterak doplňovat a uvedené prokazovat. Soudu byla předestřena toliko obecná tvrzení nemající oporu v listinách, z nichž by okolnosti ohledně majetkové situace žalované zcela konkrétně vyplývaly. Žalobce doložil toliko shora uvedené listiny, z nichž není evidentní, že by žalobce zákonné povinnosti dostál. Tím žalobce porušil § 86 z. s. ú., a proto je shora uvedená smlouva neplatná. Soud se tímto zákonným požadavkem zabýval z jeho úřední povinnosti, jež mu ze zákona náleží. 13. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobce pouze právo na vydání částky 20 000 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nevrácenou zápůjčku, potažmo nesplacenou jistinu úvěru. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotř