8 C 295/2022-42 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 5 632 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem nákladního vozidla [registrační značka], nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala žalovaného dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období sestávajícího ze základu příspěvku 5 332 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč za každé uvedené období. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil v tom smyslu, že předmětné vozidlo [registrační značka] prodal ke dni [datum], nicméně nový vlastník nedostál jejich dohody a neprovedl přepis vozidla. Jelikož od žalobce obdržel výzvu k úhradě dlužného pojistné ve vztahu k předmětnému vozidlu za období od [datum] do [datum], započal s ním komunikovat a domluvil se na splátkovém kalendáři, který řádně dodržel a svůj dluh zaplatil. Žalovaný dále pořídil novou [anonymizováno] k předmětnému vozidlu, a to [registrační značka]. Na to ke dni [datum] došlo k vyřazení předmětného vozidla z evidence. Žalovaný měl za to, že žalobci ve vztahu k předmětnému vozidlu již ničeho nedluží. Navíc změnil adresu pobytu, a proto nemohl na novou výzvu k úhradě dlužné částky včas reagovat. 3. Na to žalobce replikou reagoval tím, že údaj ohledně vlastnictví předmětného nákladního automobilu zjistil z Centrálního registru vozidel, kde byl jako vlastník/provozovatel v rozhodném období evidován žalovaný. Korespondenci zasílal na adresu, která mu byla sdělena Ministerstvem dopravy, tedy na adresu uvedenou v registru silničních vozidel. Na žalobě setrval. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se žalovaný dostavil. Žalobce se bez předchozí omluvy nedostavil, proto bylo ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný při tomto jednání k věci uvedl, že žalovanou částku zaplatil prostřednictvím dvou úhrad, načež byl soudem poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. k prokázání této skutečnosti a byla mu k tomuto poskytnuta dostatečná lhůta. 5. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu co do částky 5 632 Kč zpět, jelikož žalovaný prostřednictvím dvou úhrad tuto částku po podání žaloby uhradil. Žalobce tak setrval na žalobě co do příslušenství. Na to soud nařídil jednání ve věci na den [datum], žalovaný se k jednání dostavil a souhlasil s učiněným zpětvzetím žaloby ze strany žalobce. Soud tak při jednání vyhlásil usnesení, kterým řízení co do částky 5 632 Kč zastavil. Žalovaný zároveň požádal o poskytnutí delší lhůty k plnění zbývající částky včetně nákladů řízení, a to do července 2023. Odůvodnil to jeho nepříznivou finanční situací. 6. Z odpovědi na žádost o sdělení Magistrátu města Děčína, odboru správních činností, ze dne [datum] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byl v registru vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] žalovaný. Daná skutečnost rovněž vyplývá z výpisu ohledně uvedeného vozidla z databáze Centrálního registru vozidel a z listiny označené jako zjištěné údaje o vozidle. 7. Z výzvy k úhradě příspěvku ze dne [datum] včetně informace České pošty soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě zákonného příspěvku za vozidlo [registrační značka], nákladní automobil s hmotností do 3,5 t, za období [datum] do [datum], a to ve výši 5 332 Kč (denní sazba podle typu vozidla činila 86 Kč x 62 dní) spolu s náklady na uplatnění v částce 300 Kč. 8. Z výzvy ze dne [datum] včetně kopie obálky, z druhé upomínky ze dne [datum] včetně výpisu České pošty ohledně zásilky a z výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem k zaplacení dlužné částky opakovaně upomínán dopisem, navíc byl upomenut i ze strany společnosti, která provádí správu pohledávek žalobce. 9. Z poštovní poukázky A ze dne [datum] na částku 1 000 Kč a ze dne [datum] na částku 4 632 Kč soud zjistil, že žalovaný uhradil uvedené částky ve prospěch žalobce. 10. Z osvědčení o registru vozidla a dokladu o zaplacení částky 850 Kč za depozit registrační značky soud zjistil, že byla vydána k předmětnému vozidlu, které nemělo sjednáno povinné ručení, nová [registrační značka]. Následně došlo k vyřazení vozidla z provozu, respektive [anonymizováno] byla dána do depozitu, za což žalovaný uhradil poplatek ve výši 850 Kč. 11. Z pověření soudního exekutora sp. zn. [spisová značka] a usnesení soudního exekutora [číslo jednací] pak soud nezjistil žádných dalších rozhodných skutečností pro rozhodnutí ve věci. 12. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] (aktuálně [registrační značka]), nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, v období od [datum] do [datum]. Žalovaný však předmětné vozidlo provozoval, aniž by ve vztahu k němu uzavřel pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, proto byl žalobcem opakovaně vyzván k úhradě zákonného příspěvku ve výši 5 332 Kč za porušení této povinnosti včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto práva ve výši 300 Kč, a to i ze strany společnosti spravující pohledávky žalobce. Žalovaný však na uvedené upomínky do podání žaloby nereagoval, ničeho neuhradil a učinil tak až po podání žaloby, kdy uhradil jistinu dluhu na základě dvou plateb (1 000 Kč a 4 632 Kč). 13. Podle ust. § 1 odst. 2 ve spojení s § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník a provozovatel vozidla povinen uhradit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., přičemž výše denní sazby příspěvku nákladní vozidlo jiné než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg činí dle § 2 odst. 1 písm. o) citované vyhlášky částku 86 Kč. Výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek činí dle § 2a citované vyhlášky 300 Kč. 14. Ze skutkového stavu vyplynulo, že žalovaný je vlastník/provozovatel vozidla [anonymizováno] [číslo] (aktuálně [registrační značka]), a vozidlo nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalovaný ani přes učiněné výzvy neuhradil žalobci zákonný příspěvek za shora uvedenou dobu spolu s náklady na mimosoudní uplatnění pohledávky, respektive tyto uhradil až po podání žaloby. Žalobce tak na danou skutečnost reagoval zpětvzetím žaloby v této části, přičemž žalovaný s tímto při konaném jednání vyslovil souhlas. Proto soud v souladu s ust. § 96 o. s. ř. řízení výrokem III. tohoto rozsudku zastavil co do částky 5 632 Kč. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobci dlužnou částku v řádně a včas, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku podle § 1968 o. z. a žalobci tak vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z neuhrazeného příspěvku (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce kapitalizoval s přihlédnutím na provedené úhrady dluhu žalovaným. Proto soud žalobě v tomto směru vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud II. výrokem rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 632 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 16. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je záhodno vyhovět žádosti žalovaného o stanovení delší lhůty k peněžitému plnění, a proto žalovanému uložil, aby svou povinnost splnil do pěti měsíců od právní moci rozsudku. Soud pak vycházel zejména z aktivního přístupu žalovaného k žalované pohledávce, kterou v průběhu řízení uhradil prostředn