8 C 399/2022-67 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 13 761 Kč s příslušenstvím. Žalobní požadavek odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] smlouvu o nájmu bytu, na základě které užívala byt [číslo] v prvním nadzemním podlaží obytného domu na adrese [adresa], jehož vlastníkem je žalobce. Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum], přičemž byl dodatky k nájemní smlouvě prodloužen do [datum]. Výše sjednaného nájemného činila 4 131 Kč měsíčně. Žalovaná však doposud nezaplatila nájemné za měsíce červen, srpen a září 2019, tj. celkem 12 393 Kč a zároveň neuhradila za služby v období od 1/ 2019 do 12/ 2019 částku 1 311 Kč a za služby, které nejsou předmětem vyúčtování, za měsíce červen, srpen a září 2019, částku 57 Kč. Žalovaná tento dluh uznala co do důvodu i výše dne [datum]. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Proto soud za splnění podmínek postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z výpisu z katastru nemovitostí, k.ú. a [územní celek], [list vlastnictví], soud zjistil, že žalobce je vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa]. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] a ze dvou následně uzavřených dodatků soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel uzavřel se žalovanou jako nájemcem nájemní smlouvu na byt [číslo] v rámci bytového domu na uvedené adrese, počínaje měsícem červencem 2018. Měsíční nájemné činilo 4 131 Kč a smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Z dodatků [číslo] soud zjistil, že nájemní vztah byl následně prodlužován, a to až do konce září 2019. Žalovaná se zároveň na základě smlouvy zavázala k úhradě měsíčních záloh na služby spojené s užíváním bytu. Z předávacího protokolu soud zjistil, že byt byl předán pronajímateli dne [datum]. Z opisu karty úhrad a z vyúčtování služeb soud zjistil, že měsíčně měla být hrazena částka 4 990 Kč (nájemné 4 131 Kč, záloha na služby 859 Kč), přičemž žalovaná dluží na nájemném 12 393 Kč (za měsíc červen 2019, srpen 2019 a září 2019 vždy 4 131 Kč), na službách žalovaná dluží za rok 2019 částku 1 311 + 57 Kč. Na základě dohody o uznání dluhu ze dne [datum], která byla podepsána jak žalobcem, tak žalovanou, žalovaná svůj dluh vůči žalobci, tj. jistina dluhu a jeho příslušenství písemně uznala co do důvodu i výše a zavázala se k jeho úhradě do [datum] ve formě 12 měsíčních splátek po 1 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena částkou 771 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s jejich úhradou, předepsané splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 13 761 Kč s upozorněním, že v opačném případě se bude domáhat dlužné částky soudní cestou. Z hlediska právního posouzení věci soud vycházel z písemného uznání dluhu ze dne [datum], které bylo podepsáno jak žalobcem, tak i žalovanou, přičemž uznáním dluhu dle ust. § 2053 a 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak (ust. § 133 o. s. ř.). Žalovaná tuto domněnku nevyvrátila, když neexistenci dluhu ani netvrdila, jelikož po dobu řízení zůstala pasivní. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), kdy je právo žalobce na úrok z prodlení dáno ust. § 1970 o. z., a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 761 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalované zaplatit žalobci dlužnou částku a náklady řízení byla stanovena v běžné lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soudu nebyly známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit lhůtu delší.