13 C 173/2023-57 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 7. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným. Uvedenou smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal při podpisu smlouvy a spolu s jistinou úvěru se zavázal uhradit příslušenství za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč a poslední splátka připadala na den 7. 9. 2022. Žalovaný částku neuhradil řádně a včas, pouze zaplatil 3 500 Kč, tedy jednu řádně uhrazenou splátku. Žalobce se na termín soudního jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný se na termín soudního jednání nedostavil ani se neomluvil, soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že takto bylo učiněno mezi právním předchůdcem pohledávky žalobkyně a žalobkyní, dne 4. 4. 2022, když byla též postoupena pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 26. 2. 2023 vyplývá, že žalovaný byl zpraven o skutečnosti, že došlo k postoupení pohledávek, tedy i pohledávky za žalovaným a zároveň byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni do 16. 3. 2023. Z výzvy před podáním žaloby z 24. 5. 2023 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni nejpozději do 2. 6. 2023. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 7. 2021 se podává, že u žalovaného byla zkoumána úvěruschopnost na základě předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek, zjišťování nákladů na bydlení, rodinného stavu. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny 13 322,35 Kč, dále nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto. <i>Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení č. 351/2013 Sb.</i> Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů a na tomto základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr. Žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr řádně nesplácel. Došlo k zesplatnění úvěru ke dni 7. 9. 2022 a od 8. 9. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s obsahem smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalovanému úvěr, který se žalovaný zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že nesplnil povinnost úvěr vrátit, uložil soud žalovanému povinnost vrátit jistinu úvěru společně se smluvní pokutou a náklady na upomínání tak, jak je shora specifikováno, když soud provedeným dokazováním má za prokázáno, že žalobkyně svá tvrzení v žalobě prokázala shora provedenými důkazy a jelikož žalovaná nesplatila svou povinnost, ke které se ve smlouvě zavázala, tedy vrátit půjčené finanční prostředky spolu s příslušenstvím do příslušné lhůty, a to ani po několikerém upomínání, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně příslušenství pohledávky, tj. zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. Soud se rovněž zabýval otázkou týkající se úvěruschopnosti, když došel k závěru, ze strany právního předchůdce žalobkyně, byl tento postup dodržen, neboť úvěruschopnost byla hodnocena individuálně, včetně vytěžení informací z interních a externích databází bankovních i nebankovních registrů. Byla zohledněna též i počtem disponibilní částka a na základě jejího zjištění bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr, a to i návaznosti na částku životního minima, dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., včetně zohlednění částky normativních nákladů na bydlení, dle § 26 zák. č. 117/1995 Sb., a výši měsíčních plateb rodiny, tedy bylo postupováno s odbornou péčí, a to i v intencích zákona o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 054,26 Kč sestávající z částky 300 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.