14 C 273/2023-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému, aby platil žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, počínaje prosincem 2019, a to až do listopadu 2021 včetně. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] se žalobkyni jakožto svobodné matce narodila dcera [jméno]. Jelikož se žalobkyně v rozhodné době intimně stýkala se žalovaným, je přesvědčena, že otcem dítěte je žalovaný, který však otcovství odmítl. Žalobkyně byla ke dni podání žaloby na mateřské (rodičovské) dovolené, žila v domě ve svém vlastnictví, kdy hradila veškeré náklady spojené s užíváním bytu a splátky hypotečního úvěru, jakož i veškeré své životní náklady a náklady nezletilé. Žalovaný ke dni podání žaloby neplatil na nezletilou žádné výživné, ani matce nijak nepřispíval na její náklady. Proto se žalobkyně domáhá ve smyslu ust. § 920 občanského zákoníku, aby jí žalovaný platil po dva roky výživné. Jelikož žalobkyně vynaložila v souvislosti se svým těhotenstvím a porodem nezletilé [jméno] částku ve výši přibližně 50 000 Kč, požaduje dále po žalovaném, aby se na těchto nákladech podílel jednou polovinou, tzn. částkou ve výši 25 000 Kč. 2. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět tak, že nadále požadovala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit celkem částku 60 000 Kč na obou nárocích s tím, že je ochotna akceptovat splácení dluhu po 2 000 Kč měsíčně od května 2024, kdy bude mít otec vyšší výdělky s ohledem na sezónnost jeho prací. Soud proto postupoval dle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). 3. Žalovaný s návrhem na zaplacení částky 60 000 Kč nesouhlasil, neboť není schopen splácet dlužnou částku po 2 000 Kč měsíčně. Navrhl, že žalobkyni jednorázově ihned zaplatí pouze částku 30 000 Kč. 4. V průběhu řízení bylo rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnuto, že žalovaný je otcem nezletilé [jméno], a bylo stanoveno žalovanému výživné ve vztahu k dceři ve výši 3 000 Kč měsíčně. Soud v rámci dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaný byl od roku 2019 bez řádného zaměstnání, a po celou dobu byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ČR. Před rokem 2019 dosahovala mzda žalovaného přibližně částky 20 000 Kč. Soud dále dospěl k závěru, že žalovaný je pracovně způsobilý a i reálně schopný, když byl dlouhodobě vlastními silami schopen rekonstruovat nemovitost, přičemž tuto práci vykonával bezplatně. Žalovaný v rozhodném období vlastnil podíl na nemovité věci, a to bytové jednotce, kterou užívala jeho předchozí partnerka s jejich společnými dvěma dětmi. Žalovaný pak bezplatně využíval bytovou jednotku jeho předchozí partnerky. 5. Žalovaný uvedené závěry Okresního soudu v Děčíně po celou dobu řízení nezpochybňoval, naopak na ně v rámci svého vyjádření odkázal s tím, že v rozhodné době byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ČR, a proto soud z těchto skutkových zjištění vycházel i v projednávané věci, neboť skutkové závěry se týkají shodného rozhodného období. 6. Podle ust. § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. 7. Podle ust. § 913 odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 8. V předmětné věci soud dospěl k závěru, že je (resp. bylo) v silách žalovaného hradit žalobkyni výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, kdy soud tuto částku považuje za přiměřenou i vzhledem k tomu, že na nezletilou [jméno] bylo uloženo otci platit výživné ve výši 3 000 Kč. Soud vycházel ze zjištění, že žalovaný v rozhodné době sice byl nezaměstnán a byl evidován na Úřadu práce ČR, avšak měl ve shodě s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], za to, že otci nic nebránilo pracovat, když v předchozích letech dosahoval příjmu minimálně 20 000 Kč. [příjmení] výživného ve výši 2 500 Kč pak představuje 12,5 % potencionálního příjmu otce. Jelikož žalovaný žalobkyni žádné výživné neplatil, vznikl mu na výživném dluh v celkové výši 60 000 Kč (2 500*24). Soud pak s ohledem na návrh žalobkyně umožnil žalovanému, aby celkový dluh ve výši 60 000 Kč zaplatil ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, počínaje květnem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud si je sice vědom, že žalobkyně v žalobě uplatnila dva samostatné nároky, kdy ke každému z nároků musí směřovat samostatná skutková tvrzení a důkazní návrhy, avšak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se domáhala pouze částky ve výši 60 000 Kč, která byla plně pokryta nárokem na výživné, nezabýval se již soud s ohledem na ekonomii řízení nárokem na zaplacení nákladů spojených s těhotenstvím žalobkyně, neboť by to na závěru soudu ničeho nezměnilo. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl v zásadě shodný.