15 C 436/2021-184 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku (v průběhu řízení došlo k přečíslování pozemků), kdy žalobci i žalovanému náleží podíl ve výši ½. Žalobce uvedl, že ani jeden ze spoluvlastníků nemá zájem setrvávat v podílovém spoluvlastnictví a navrhl, aby nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví s tím, že vypořádací podíl by činil 261 630 Kč.2. Žalovaný uvedl, že souhlasí se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví a navrhl, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, ovšem s tím, že vypořádací podíl by činil 1 457 662 Kč.3. Po vypracování znaleckého posudku, kdy znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, určil obvyklou cenu na hladině 4 050 000 Kč s variačním rozpětím 2,55 %, změnil žalobce své procesní stanovisko a s odůvodněním, že nemá dostatek peněžních prostředků na úhradu takto vysokého vypořádacího podílu, navrhl, aby došlo k reálnému rozdělení pozemků.4. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, zpracoval tři varianty možného rozdělení pozemků pro vypořádání spoluvlastnictví.5. Při jednání dne 20.5.2024 se účastníci shodli na jedné z předložených variant (dle znaleckého posudku označené jako varianta vypořádání III). Znalec pro tuto variantu následně vypracoval geometrický plán.6. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.7. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.8. Podle § 1142 odst. 1 občanského zákoníku, jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.9. Podle § 1142 odst. 2 občanského zákoníku, zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.10. Prvním zákonným způsobem, jakým může soud vypořádat zrušené spoluvlastnictví, je rozhodnutí o rozdělení společné věci. Účastníci se shodli na tomto způsobu vypořádání i konkrétní variantě rozdělení. Rozdělením věci nedojde k podstatnému snížení její hodnoty a jsou splněna i pravidla § 1142 občanského zákoníku, kdy se přihlíží k tomu, zda věc neslouží jako celek určitému účelu, pro nějž není možno věc rozdělit.11. Soud proto rozhodl o tom, že podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. se zrušuje (výrok I.) a dále, že do výlučného vlastnictví žalobce i žalovaného se přikazují pozemky tak, jak je v souladu se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , geometrickým plánem a návrhem obou účastníků (výrok II. a III.).12. Geometrický plán č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, je nedílnou součástí tohoto rozsudku.13. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 404/22. Dle závěrů Ústavního soudu v řízeních, která mají povahu tzv. iudicii duplicis (tedy i řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví) nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám.14. Pouze je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého účastníka. Soud musí v takovém případě podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.15. Důvody pro takový postup však soud v řízení neshledal. Procesní postup žalobce v dané věci nelze považovat za šikanózní výkon práva, obstrukční chování či zneužití práv. Sama skutečnost, že žalobce v průběhu řízení změnil svůj procesní postoj, nemůže být důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. Změna procesního postoje žalobce je jednoznačně odůvodněna obvyklou cenou, která byla v řízení zjištěna znaleckým posudkem, a která značně přesahovala jak původní návrh žalobce, tak ale i původní návrh žalovaného. Je proto logické, že žalobce, až po zjištění výše případného vypořádacího podílu, byl nucen učinit závěr, že na uhrazení vypořádacího podílu v takové výši nemá dostatek peněžních prostředků.16. Za této situace má rovněž soud za spravedlivé, aby se oba účastníci podíleli na nákladech státu stejnou měrou.17. Náklady státu jsou tvořeny náklady na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ve výši 33 213 Kč a náklady na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 34 101 Kč. Náklady řízení státu tak celkem činí 67 314 Kč. Každému z účastníků bylo uloženo uhradit polovinu těchto nákladů, tj. částku ve výši 33 657 Kč, resp. žalobci tuto částku poníženou o uhrazenou zálohu ve výši 5 000 Kč.