15 C 437/2023-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 061 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 5. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 995 Kč, a to nejpozději do 4. 6. 2022. Na dlužnou částku žalovaný ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (za období od 5. 6. 2022 do 18. 5. 2023 ve výši 3 366 Kč) a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč. K prověření úvěruschopnosti žalobkyně navzdory výzvě soudu žádná tvrzení nedoplnila. 2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podané žalobě a žalovaný se nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval, pročež měl soud dle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 5. 2022 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 700 Kč. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním poplatkem ve výši 2 995 Kč, a to nejpozději do 4. 6. 2022. 6. Z upomínek ze dne 11. 6. 2022, 18. 6. 2022, 25. 6. 2022, 4. 7. 2022, 19. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení jeho dluhu plynoucího z výše nadepsané smlouvy o zápůjčce, který žalovaný neuhradil ani po datu splatnosti. Totéž prokazuje také předžalobní výzva ze dne 3. 4. 2023. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Žalobkyně neprokázala, že by dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádné tvrzení. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 12. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 13. V projednávané věci byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 700 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy, žalovaný je proto povinen tyto prostředky vrátit. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh neuhradil ničeho. 14. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč představující jistinu neplatného spotřebitelského úvěru, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.). 15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. V projednávané věci měli účastníci přibližně stejný úspěch, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.