17 C 104/2024-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně věřitelky , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem v , adresa, , , datum, /, Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 17.994,44 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru číslo , tel. číslo, ze dne 6. 2. 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 6. 5. 2023, a částky ve výši 485,85 Kč z titulu smluvní pokuty sjednané v této smlouvě. Dále požadovala částku ve výši 217,00 Kč na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Uvedla přitom, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posuzovala z veřejně dostupných registrů. Z jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, ve věci se nevyjádřil a nedostavil se bez omluvy ani k nařízenému jednání, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), v nepřítomnosti účastníků.3. Na základě provedeného dokazování soud z listin předložených žalobkyní zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých listinných důkazů navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný následující skutkový stav:4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným v elektronické podobě smlouvu o úvěru číslo , tel. číslo, (zjištěno ze smlouvy číslo , tel. číslo, ze dne 6. 2. 2023), která byla následně změněna dodatkem označeným stejným číslem uzavřeným dne 6. 5. 2023, na jehož základě byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně úvěr v celkové výši 17.994,44 Kč úročený 115,46 % ročně, splatný v deseti splátkách po 2.881,09 Kč měsíčně vždy k šestému dni v měsíci, počínaje dnem 6. 6. 2023 a konče dnem do 6. 3. 2024 (zjištěno z dodatku ke smlouvě číslo , tel. číslo, ze dne 6. 5. 2023). Na bankovní účet žalovaného bylo právní předchůdkyní žalobkyně dne 6. 2. 2023 zasláno 20.000,00 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u , právnická osoba, .). Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr právní předchůdkyní žalobkyně ke dni 6. 9. 2023 prohlášen celý za splatný a žalovaný byl vyzván k úhradě celkového dluhu ve výši 24.544,17 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 6. 9. 2023).5. Pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, byla ke dni 5. 10. 2023 postoupena žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 10. 2023 (zjištěno ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2023), o čemž byl žalovaný vyrozuměn (zjištěno z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 10. 2023 označeného jako oznámení o postoupení pohledávky a přípisu žalobkyně ze dne 12. 10. 2023, adresovaných žalovanému, včetně poštovního podacího archu žalobkyně ze dne 16. 10. 2023). Výše nákladů na odeslání činila 62,70 Kč (zjištěno z potvrzení o odeslání přípisu žalobkyní). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 25.110,25 Kč žalobkyni do dne 27. 10. 2023 (zjištěno z uvedeného přípisu žalobkyně ze dne 12. 10. 2023). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2024 (zjištěno z uvedené upomínky).6. Žalovaný na dlužnou částku dle tvrzení žalobkyně do dne podání žaloby ničeho neuhradil.7. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Věřitel může na základě ustanovení § 1879 OZ celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s příslušnými ustanoveními ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 OZ, proto se důvodně domáhá vrácení peněžních prostředků, jež byly žalovanému poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně, včetně příslušenství.14. Z tvrzení žalobkyně však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, avšak z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny, a zda vůbec žalobkyně měla k dispozici například potvrzení o příjmech žalovaného, jak vyžaduje ustálená judikatura. Žalobkyně se jednání soudu dne 29. 8. 2024 nezúčastnila a zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle ustanovení § 118a odst. 3 OSŘ o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.15. Soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ bez návrhu. Žalovaný je tak jako spotřebitel povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, nemá soud důvod nevěřit žalobkyni, že žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil.16. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 17.994,44 Kč a k tomu zákonný úrok z prodlení z této částky od 28. 10. 2023 do zaplacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky (mimo jiné i dlužné jistiny) do 27. 10. 2023, avšak marně. Dne 28. 10. 2023 se již žalovaný nacházel v prodlení. Při určení výše zákonného úroku z prodlení soud vycházel z ustanovení § 1970 OZ ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákonný úrok z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů). Soud žalobkyni dále přiznal dle ustanovení § 513 OZ právo také na další příslušenství pohledávky, a to nák