32 C 24/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že jí byla postoupena pohledávka společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně), která dne 25. 7. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč, kdy tento úvěr byl žalovanému poskytnut, žalovaný se zavázal vrátit částku 9 840 Kč do 24. 8. 2018. Žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu zasláním verifikační platby do 1 Kč. Žalovaný o půjčku zažádal online na webových stránkách žalobkyně, v rámci dokončení žádosti provedl verifikační platbu, která slouží k ověření totožnosti a je jí dokončena žádost o půjčku. Žalovaný úvěr nevrátil řádně a včas, proto má žalobkyně nárok na vrácení zbytku jistiny ve výši 7 452 Kč, ujednaný úrok, úrok z prodlení, ujednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 z dlužné částky a dále náklady za osobní návštěvu ve výši 217 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že tato není vlastnoručně podepsána žádným z účastníků smluvního vztahu. Smlouva není podepsána ani zaručeným elektronickým podpisem, v závěru smlouvy jsou pouze označeny názvy účastníků smlouvy, strojově vysázeno jméno žalovaného a právní předchůdkyně žalobkyně a je zde vynechán prostor pro jejich podpis.4. Z výpisu z účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne 25. 7. 2018 zaslána platba ve výši 8 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, .5. Z výpisu z účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, soud zjistil, že na tento účet byla připsána dne 19. 10. 2015 platba ve výši 1 Kč z účtu povinného.6. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 4. 5. 2023, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 5. 2023.7. Žalovaný vyl vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvami ze dne 5. 6. 2023, 14. 8. 2023, upomínku ze dne 3. 9. 2018, výzvou ze dne 24. 9. 2018, předžalobní výzvou ze dne 5. 10. 2018, přičemž prokazatelně byly povinnému výzvy zaslány dne 16. 8. 2023 a 10. 5. 2023, jak soud zjistil z příslušných podacích archů.8. Z dohody o postoupení pohledávek a její přílohy tvořící seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že se žalobkyně dohodla s právní předchůdkyní na postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne, tel. číslo, .9. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu zasláním verifikační platby, nicméně tomuto tvrzení žalobkyně odporuje skutečnost, že verifikační platba byla dle provedeného dokazování provedena již v roce 2015, tedy tři roky před tvrzeným uzavřením smlouvy. Na smlouvě o úvěru je v závěru pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, přičemž s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný pouze vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byl přímo žalovaný, kdo na předloženou písemnost v elektronické podobě, nadto v needitovatelném formátu .pdf, zachycující obsah smlouvy vysázel jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení.10. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této písemnosti prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovaný skutečně prostřednictvím webových stránek žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu. Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila.11. Zbylé listinné důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně zaslala žalovanému dne 25. 7. 2018 částku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný ani přes výzvy nevrátil, přičemž žalobkyně se s právní předchůdkyní dohodla na postoupení pohledávky.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 8 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze jistinu 7 452 Kč uplatněnou žalobu a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., do výše uplatněné žalobou, ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o. z.) dne 10. 5. 2023, neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu pro ujednané příslušenství, poplatky a smluvní pokutu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nebyl prokázán právní důvod pro jejich úhradu.15. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo náhradu nákladů řízení, když oba účastníci měli v zásadě shodný úspěch v řízení. Po kapitalizování příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byla totiž žalobkyně úspěšná pro částku 8 063,88 Kč, tj. z 50,56 %, žalovaný byl úspěšný pro částku 7 886,58 Kč, tj. z 49,44 %, rozdíl ve vzájemném úspěchu tedy činí pouze 1,11 %, což je rozdíl pouze nepatrný, odůvodňující nepřiznání náhrady žádnému z účastníků (§ 142 odst. 3 o.s.ř. per analogiam).