6 C 113/2024-15 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaný dne 9. 7. 2022 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla dne 9. 6. 2022 vyplacena částka 15 000 Kč na účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal zaplatit do 9. 7. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěr ve výši 6 145,16 Kč a stanoveného úroku dle čl. II. 2 b smlouvy ve výši 443,84 Kč. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, , která následně tuto pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2023 žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí do 9. 7. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěr a úroku, celkem ve výši 6 589 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil ničeho. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o úvěru).3. Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice právní předchůdce žalobkyně tvrdil, že informace o majetkových poměrech žalovaného zjišťoval, nicméně žádným relevantním způsobem tuto skutečnost důkazně nedoložil. Naopak uvedl, že v tomto směru žádnými důkazy nedisponuje. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit.4. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).5. Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 15 000 Kč, když žalovaný v mezidobí ničeho neuhradil. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 15 000 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 24. 8. 2023, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl k zaplacení vyzván dříve, jak dne 23. 8. 2023 (dopis ze dne 19. 8. 2023 - žalovaný vyzván k zaplacení do 23. 8. 2023).6. Co se týče zbylých žalobcem uplatněných nároků (v žalobě označených jako poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 881 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše 2 316 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 589 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.8. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.