6 C 114/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 25 442,25 Kč jak se smluveným, tak zákonným úrokem z prodlení. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaná dne 22. 8. 2021 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla dne 22. 8. 2021 vyplacena částka 17 000 Kč na účet žalované, kterou se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč spolu s úrokem v pevné výši 1 637 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 571 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč (viz první strana smlouvy), tedy celkovou částku 31 597 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná dluží na jistině částku 8 866,98 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 448,85 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 962,89 Kč, na úhradě za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu 789,68 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 529,60 Kč. Z důvodu prodlení žalované žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty celkem ve výši 9 844,25 Kč, která byla sjednána v případě prodlení žalované přímo ve smlouvě o úvěru, zákonného úroku z prodlení a dále sjednaného úroku ve výši 15 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalovaná k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradila, ve věci se nevyjádřila.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž žalovaná ji právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 14měsíčních splátkách, nejpozději do 22. 10. 2022 spolu s poplatky výše uvedenými, celkem ve výši 31 598 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně plnila pouze částečně, a to 16 000 Kč, což představuje rozdíl mezi sjednanou částkou ve smlouvě a nyní požadovanou částkou v žalobě. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).3. Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě ani právní předchůdce žalobkyně žádné informace o majetkových poměrech žalované nezjišťoval, ani netvrdil, jak zkoumal úvěruschopnost žalované. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalované posoudit.4. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).5. Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalované plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalované zvětšena o částku 17 000 Kč, když žalovaná v mezidobí uhradila částku 16 000 Kč. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 1 000 Kč žalobkyni zaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalované se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 17. 11. 2023, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla k zaplacení vyzvána dříve, jak dne 2. 11. 2023 (dopis ze dne 2. 11. 2023 - žalovaná vyzvána k zaplacení do 16. 11. 2023).6. Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako zbytek jistiny 7 866,98 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 448,85 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 962,89 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 529,60, smluvní pokuty ve výši 9 944,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 425,73 Kč, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 326,18 Kč), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná, jež byla v řízení úspěšná co do 96 % oproti žalobkyni, proto by měla nárok na zaplacení 92 % svých nákladů. Soud rozhodl, že se žalované nepřiznává vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí v tomto řízení žádné náklady řízení nevznikly.8. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.