6 C 58/2024-39 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení peněžní částky 28 612 Kč s příslušenstvím. Žalobní požadavek odůvodnila tím, že se jedná o dluh na nájemném za užívání bytu č. , hodnota, , o souhrnné podlahové ploše 68,03 m2, nacházejícím se v 54. nadzemním podlaží v budově č. p. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v , adresa, (dále jen „byt“), za měsíce srpen, září a říjen roku 2021 ve výši celkem 13 305 Kč (3x 4 435 Kč), za služby poskytované s užíváním bytu za období od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 (skončení nájmu bytu) ve výši 15 193 Kč, přičemž součástí této částky je penále ve výši 1 576 Kč za rok 2020, 2021 a dále za služby, které nejsou součástí vyúčtování, a to: za služby spojené s užíváním bytu – správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV za 38 Kč měsíčně, tedy celkem 114 Kč (za měsíce srpen až říjen 2021), které žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 6. 2017 užívala. Nájemní poměr byl sjednán od 1. 7. 2017, následně prodloužen dodatky č. 1 až 4, a to do 30. 9. 2020. Nájemní poměr skončil uplynutím doby nájmu, a to ke dni 30. 9. 2020. Po zániku nájemního vztahu žalovaná žalobkyni byt nepředala, disponovala s ním od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2021, a to bez právního důvodu. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.2. Z nájemní smlouvy datované dnem 15. 6. 2017 vyplývá, že se žalobkyně (dle projektu fúze sloučením vyhotovením dne 28. 3. 2019 zúčastněnými společnostmi , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , IČO , IČO, na straně jedné jako zanikající společností a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s., IČO , IČO, na straně druhé jako nástupnickou společností, došlo k zániku zanikající společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, bez likvidace a k přechodu jejího jmění na nástupnickou společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. (ke dni zápisu přeměny změnila obchodní firmu na , Jméno zainteresované společnosti 0/0, ) vstoupila do právního postavení zanikající společnosti)) a žalovaná dohodly na tom, že žalobkyně dá k dispozici žalované předmětný byt. Žalovaná bude podle dohody předmětný byt užívat, za což bude žalobkyni platit měsíční peněžní platby v celkové výši 10 092 Kč (nájemné 4 435 Kč a zálohy na služby ve výši 5 657 Kč). Z listiny označené jako „opis karty úhrad nájemného a služeb z bytu“ pak soud zjistil, že žalovaná dluží po započtení přeplatku na službách ve výši 2 493 Kč za období od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 částku 28 612 Kč včetně 3x 38 Kč za měsíce srpen až říjen 2021 za správu vodoměru SV a TUV a nájemného 13 305 Kč (3x 4 435 Kč), neboť žalovaná předmětný byt nadále užívala, a to od října 2021 do října 2021 bez právního titulu, a proto žalobkyně požaduje po ní náhradu ve výši obvyklého nájemného předmětného bytu v daném čase a lokalitě. Tato dle žalobkyně odpovídá částce 4 435 Kč měsíčně, tj. za požadované období od srpen až říjen 2021.3. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná peněžní částku 28 612 Kč za období od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 žalobkyni nezaplatila, ač jí tato povinnost svědčila na základě právního vztahu nájmu podle § 2201 a násl. o. z., resp. § 2295 o. z. ve znění ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdy žalovaná byt užívala bez právního důvodu, resp. po uplynutí doby sjednaného nájemného, když tato užívala předmětný byt 1. 10. 2020 do 31. 10. 2021. Za uvedené období tedy náleží žalobkyni podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. částka odpovídající bezdůvodnému obohacení, které na straně žalované vzniklo tím, že užívala předmětný byt bez právního důvodu. Při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení bylo vycházeno z peněžité částky odpovídající vynakládaným částkám obvykle v daném místě a čase na užívání nemovitostí, zpravidla formou nájmu, tj. nájemné, které se vytváří na trhu s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4189/2014). Žalovaná se dostala do prodlení tím, že nezaplatila žalobkyni bezdůvodné obohacení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobnímu návrhu zcela vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 883 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 431 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 612 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.