6 C 77/2024-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 14. 9. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), když žalovaný neplnil řádně na smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, s produktovým názvem , Anonymizováno, , adresa, v hotovosti týdenní 02/2018 ze dne 14. 7. 2019, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 60týdenních splátkách po 439 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 14 000 Kč, jednak peněžní částku 12 283 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zápůjčky zůstal dlužen 12 000 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 11 518,05 Kč, na smluvní pokutě částku 7 000 Kč (představující 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky za období od 14. 7. 2019 do 1. 2. 2022, přičemž žalobkyně požaduje pouze v částce 7 000 Kč) a na sankčních poplatcích pak částku 3 700 Kč, což bylo mezi účastníci sjednáno ve smlouvě. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným, včetně nároku na zaplacení úroku jak zákonných, tak smluvených postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 14. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splácet týdenními splátkami, přičemž peněžní prostředky byly úročeny příslušnou roční úrokovou sazbou. Žalovaný peněžní prostředky řádně nesplácel, právní předchůdce žalobkyně dluh na jistině vyčíslil částkou 12 000 Kč, na „souhrnném poplatku“ částkou 11 518,05 Kč.Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. o. z. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě, které přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Právní předchůdce žalobkyně jako věřitel splnil svou část závazku, když žalovanému jako dlužníkovi předal peněžní částku 14 000 Kč. Žalovaný svůj závazek, spočívající v povinnosti vrátit právnímu předchůdci žalobkyně převzatou peněžní částku a vedle toho i peněžní částku 12 283 Kč (jedná se ve své podstatě o úrokové navýšení stanovené pevnou částkou - viz. § 2392 odst. 1 o. z.) řádně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se žalobkyně stala oprávněným domáhat se žalovaných částek namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o. z.). Soud tak zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni jak dlužnou jistinu úvěru, tak jeho příslušenství v podobě smluveného úrokového navýšení (podle § 2392 odst. 1 o. z. zák. při zápůjčce lze ujednat úroky) i zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni v souladu s ustanovením obchodních podmínek vznikl též nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč (§ 2048 a násl. o. z.).Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení tzv. smluvních poplatků ve výši 3 700 Kč. Nárok na smluvní poplatky odvozuje žalobkyně od ujednání obsaženého ve smlouvě (smluvní podmínky bod 6, 6.2, 6.3, 6.4) podle kterého pro případ, že zákazník (žalovaný) neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku ve výši 300 Kč a poplatku za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. V daném případě žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení poplatku za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč a 9x 300 Kč za zaslání každé upomínky. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalovanému pro případ prodlení takto konstruovanou peněžní sankci, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje zápůjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady „úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny, neboť žalobkyně žalovanému již účtovala smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč, která jí byla přiznána. Takto smluvně dohodnuté zajištění splnění jinak platně sjednaného závazku je rozporu s dobrými mravy. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Proto soud nárok na zaplacení peněžní částky 3 700 Kč zamítl, neboť se jedná o řetězení smluvních pokut.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 996 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 369 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 218,05 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.