13 C 235/2025-33 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 14. 1. 2021 smlouva o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 397 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, na což žalovaný nereagoval a přistoupil k odstoupení od smlouvy. Žalovaná částka sestává z jistiny 41 027 Kč, smluvních poplatků 3 055 Kč a smluvního úroku 3 774 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil ve věci byl v průběhu celého řízení nečinný.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínkou, dopisem – odstoupení od smlouvy z 1. 10. 2024, dokladem o identifikaci žalovaného, výpisem z běžného účtu žalovaného.5. Pokud se týká toho, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splatit úvěr, tak je uvedeno, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru po spotřebitele a k výzvě soudu stran doplnění tvrzení a důkazů ohledně těchto skutečností uvedla, že provedla kontrolu příslušných databází.6. Z výše citovaných listin soud zjistil skutkový stav věci, dle kterého byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 14. 1. 2021 smlouva označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím a celková částka splatná žalovaným měla být 125 408 Kč, bez platby na pojistném.7. Dle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, dle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen z výnosu z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle závěrů vyslovených rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěru, či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových, majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník je evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně je podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu.13. Žalobkyně soudu, a to ani k jeho výzvě, nedoložila žádné relevantní důkazy, které by tuto skutečnost řádně, tj. dostačujícím způsobem prokázala, tedy schopnost žalovaného řádně úvěr splácet, a proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou. Soudu nebyly poskytnuty žádné výplatní pásky, rovněž absentuje výpis z bankovního účtu, kde by byl např. uveden konkrétní příjem žalovaného tak, aby byl soudem řádně verifikován. Navíc, jak soud zjistil, z interního systému soudu , Anonymizováno, , žalovanému byl dne 17. 12. 2019 poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem, který řádně nesplácel a je po žalovaném soudně vymáhán.14. V daném případě bylo třeba posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném případě dáno částkou – nesplacenou jistinou 41 027 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl, co do části nesplacené jistiny.15. Co do povinnosti žalovaného zaplatit smluvní poplatky a smluvní úrok z jistiny, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.16. Žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení. Soud tedy i v této části, pokud jde o příslušenství pohledávky – úrok z prodlení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, zák. č. 99/1963 Sb., o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 975 Kč, přičemž tato částka představuje 86 % z jejich celkové výše, na základě rozdílu úspěchu a neúspěchu v řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 764 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 44 082 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po á 450 Kč, dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.