14 C 366/2024-28 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 108 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným došlo dne 28. 3. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Celkem na úvěr zaplatil pouze 10 187,039 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 12. 11. 2024 vzala žalobu částečně zpět, zastavil soud řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).4. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 13 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy.5. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně ani přes výzvu netvrdila k jakým příjmům a výdajům na straně žalovaného dospěla, a jaké konkrétní z těchto informací učinila. Pouhý odkaz žalobkyně na obsáhlý bankovní výpis je zcela nedostatečný, neboť povinností žalobkyně je informace uvedené ve výpisu zanalyzovat a vyvodit z nich konkrétní zjištění a závěry, které poté předestře soudu. Nelze tuto povinnost přenášet na soud. Úkolem soudu je toliko ověřit, zda žalovaným poskytnuté informace žalobkyně řádně, kvalitně a odborně ověřila a vyvodila z nich patřičné závěry, neboť v opačném případě by soud suploval povinnosti žalobkyně uložené jí výše zmíněnými ustanoveními ZSÚ. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče. Žalobkyně tedy neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.6. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Jelikož jistina úvěru činila 13 000 Kč a žalovaný na závazek uhradil již 10 187,039 Kč, je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 2 812,61 Kč. Tím, že dosud žalobkyni dlužnou částku neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z.a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.