15 C 277/2025-35 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 11 526,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 60 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila ke dni 17. 2. 2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč a smluvního úroku ve výši 6 374,68 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 52,14 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení žalovaného, tj. za období od 17. 11. 2024 do 15. 2. 2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného za září 2024, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 78 072 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore, registru hledaných osob PČR a registru politicky aktivních osob. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 17. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 60 500 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,066 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že dne 17. 10. 2024 byly na účet žalovaného vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč.6. Z e-mailu ze dne 17. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 17. 2. 2025 vypověděla smlouvu o úvěru a dlužnou částku v celkové výši 12 086,29 Kč zesplatnila.7. Z dopisu ze dne 19. 6. 2025 soud seznal, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 086,29 Kč a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 6 969 Kč. Současně ho upozornila, že pokud žalovaný dluh ve lhůtě tří dnů nesplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žije v domácnosti sám. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 33 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 13 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a došla k závěru, že jeho čistý měsíční příjem činí 78 072 Kč a jeho měsíční výdaje činí nejméně 11 610 Kč.9. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že v tomto období přišlo na účet žalovaného celkem 68 396 Kč, přičemž do výše 39 036 Kč se jednalo o příjem ze zaměstnání, ve zbylém rozsahu se jednalo o spotřebitelské úvěry. Celkové výdaje žalovaného v tomto období činily 67 667,92 Kč. Zůstatek na účtu byl na počátku i na konci tohoto období záporný.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 60 500 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisu z účtu žalovaného za období jednoho měsíce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z dalších veřejně přístupných databází. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 17. 2. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 4 999,97 Kč.11. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Měsíční výdaje tvrzené žalovaným jsou zjevně podhodnocené. Je prakticky nepředstavitelné, aby měsíční výdaje nesouvisející s bydlením činily u dospělé osoby pouhých 1 000 Kč, neboť z této částky nelze pokrýt ani základní životní výdaje (např. strava, hygiena, ošacení, doprava). Žalobkyně nadto nepostupovala správně, pokud stanovila čistý měsíční příjem žalovaného na částku 78 072 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za září 2024 vyplývá, že jeho příjem ze zaměstnání činil v tomto měsíci 39 036 Kč, ostatní finance čerpal ze spotřebitelských úvěrů. Příjmy ze spotřebitelských úvěrů však nelze započítávat do pravidelných příjmů, neboť jsou vypláceny jednorázově a z dlouhodobého hlediska zvyšují výdaje, nikoliv příjmy. Sám žalovaný pro účely posouzení úvěruschopnosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 33 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný v rámci jednoho měsíce čerpal několik spotřebitelských úvěrů naznačuje, že jeho finanční situace není uspokojivá, což měla žalobkyně před poskytnutím úvěru zohlednit. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.13. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 4 999,97 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).14. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný (výrok III.).