15 C 315/2025-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 122 871,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 5. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 23. 4. 2025 v plném rozsahu. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 153 364,11 Kč a na tento úvěr uhradil celkem 62 498,06 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 119 982,60 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 288,72 Kč, nákladů na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích a z veřejně dostupných registrů a databází.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 26. 5. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 12 990 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž minimální výše splátky byla sjednána ve výši 4 % z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že je od března roku 2023 zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 34 000 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč.5. Z karty klienta dále vyplynulo, že celkové náklady domácnosti žalovaného činí 9 000 Kč.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplynulo, že úvěrový rámec byl navýšen na 120 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, opakovaně čerpal finanční prostředky. Celková výše čerpaných prostředků činila 153 364,11 Kč. Žalovaný na úhradu svého dluhu splatil prostřednictvím splátek celkem 62 498,06 Kč.7. Z dopisu ze dne 23. 4. 2025 vyplynulo, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila dluh žalovaného v celkové výši 134 367 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu.8. Z dopisu ze dne 14. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 136 449,32 do dne 21. 5. 2025. Současně ho upozornila, že pokud žalovaný ve stanovené lhůtě dluh nezaplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem žalovaný čerpal 153 364,11 Kč a uhradil 62 498,06 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích a z veřejně dostupných registrů a databází. Žalobkyně zjistila, že je žalovaný svobodný, žije u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále zjistila, že je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 34 000 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč. Celkové náklady domácnosti činí 9 000 Kč za měsíc. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 23. 4. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 119 982,60 Kč.10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména neověřila dostatečným způsobem příjmy a výdaje žalovaného, když vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným, které však nebyly podloženy výplatními páskami či výpisy z účtu. Celkové výdaje domácnosti uvedené žalovaným nejsou dostatečně specifikovány, jelikož není zřejmé, kolik osob sdílí s žalovaným společnou domácnost. Z informace o příjmu ostatních členů domácnosti je přitom zřejmé, že žalovaný sdílí domácnost s dalšími dospělými osobami. Dále nebylo zjištěno, zda osoby ve společné domácností splácí i jiné úvěry, ani zda se společná domácnost nachází ve vlastním či nájemním bydlení. Bez bližších informací se výdaje ve výši 9 000 Kč měsíčně jeví jako podhodnocené, neboť je jen obtížně představitelné, že by tato částka pokryla výdaje celé domácnosti za nájemné, energie, stravu, hygienu, ošacení a dopravu. Žalobkyně přitom byla povinna řádně zkoumat skutečné příjmy a výdaje žalovaného, této povinnosti však nedostála. Z toho důvodu soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobu částečně zamítl (výrok II).12. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 119 982 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 402,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 916 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 871,32 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 410 Kč ve výši 4 076,10 Kč.