21 C 18/2025-62 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 960 Kč s příslušenstvím, kterou byla žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobce společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, : , IČO, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 20. 2. 2012 č. , hodnota, . Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 360 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a nákladů za hotovostní , Anonymizováno, splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 306 Kč, a to do 15. 4. 2013. Žalovaná zaplatila na uvedenou pohledávku toliko částku 400 Kč. Uvedená pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023. Vedle jistiny dluhu ve výši 17 960 Kč se žalobkyně dále domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 21 780,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 781,51 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 782,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 782,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky a následně ji vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zbytek dluhu neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K jednáním dne , datum, a , datum, se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Provedeným dokazováním dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:4. Smlouvou o půjčce č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) uzavřenou dne 20. 2. 2012 se žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dohodly na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za tuto zápůjčku poplatek ve výši 8 360 Kč sestávající z úroku 1 277 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 900 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 5 183 Kč. Celkem měla tedy žalovaná zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 18 360 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 306 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti celou částku půjčky. Z článku 2 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce (které nejsou součástí smlouvy o půjčce) soud zjistil, že žalovaná jako zákazník prohlásila, že byla seznámena s výší roční procentní sazby, která v případě sjednání zápůjčky splatné v 60 splátkách činí 63,91 % ročně; v čl. 3 pak byla sjednána roční úroková sazby ve výši 21 %.Anonymizovaný odstavec6. Z přehledu platební soud zjistil, že žalovaná uhradila toliko jednu splátku ve výši 400 Kč dne 20. 4. 2012.7. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl odeslán na adresu žalované dne 27. 10. 2023, že postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo zjištěno z předložené smlouvy se seznamy pohledávek.8. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2024, odeslanou žalované ještě téhož dne upomenula žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky a ke splnění dluhu jí poskytla dodatečnou lhůtu nejpozději do 14. 8. 2024 s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.9. Z takto provedeného dokazování tedy vyplynulo, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy o půjčce převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit ve výši 18 360 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 306 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy; žalovaná smlouvu o půjčce neuzavírala jako podnikatelka. Před poskytnutím půjčky předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z údajů uvedených na zákaznické kartě a z příjmu ve výši 10 000 Kč z mateřského příspěvku, který byl ověřen z výměru. Žalovaný souhlasila, že uvedla své veškeré údaje a že s je vědoma rizik s půjčkou spojených. Následně došlo smlouvou o postoupení pohledávek k převodu pohledávky na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k úhradě zbytku dluhu. Žalovaná na dluh uhradila částku 400 Kč, zbytek do doby rozhodováni soudu neuhradila. přechodu pohledí10. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se právní poměry ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky, řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013 o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Uzavřená smlouva o půjčce je tedy smlouvou o spotřebitelském úvěru.11. Z hmotněprávní úpravy vyplývá, že k půjčce dochází na základě smlouvy, podle níž věřitel poskytne (předá) peníze dlužníku, který se zavazuje vrátit je po uplynutí dohodnuté doby (ustanovení § 657 obč. zák.).12. Podle ustanovení § 39 obč, zák., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.13. Podle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ( posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěru) platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.14. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20 ze dne 10. 11. 2020 se Ústavní soud věnoval otázce povinnosti věřitelů zkoumat úvěruschopnost dlužníků v době, kdy taková povinnost nebyla ze zákona dána, kdy tuto otázku posuzoval v rovině korektivu dobrých mravů. V nálezu mimo jiné vyložil, že uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost dlužníka z úvěrové smlouvy splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu s žalovaným, který pro svoje majetkové poměry zjevně nebyl schopen závazek splnit. Ústavní soud v tomto svém nálezu naznačuje, kdy připadá v úvahu uplatnění korektivu dobrých mravů, např. okolnosti vztahující se k uzavírání úvěrové smlouvy, již zmíněné posuzování úvěruschopnosti (nejen primárního dlužníka ale i spoludlužníků), vychýlení z rovnovážného stavu mezi smluvními stranami, posouzení možnosti uspokojení nároku jiným způsobem, který by nevedl k nepřijatelným důsledkům v postavení dlužníků atd.15. Přestože ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nekoncipuje neplatnost úvěrové smlouvy způsobenou porušením povinnosti věřitele prověřit před uzavřením smlouvy o úvěru řádně úvěruschopnost spotřebitele jako neplatnost absolutní, je soud povinen k neplatnosti smlouvy z uvedeného důvodu přihlédnout i bez námitky vznesené spotřebitelem, a to na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Jak dovodil Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. března 2020 ve věci C 679-18, musí být články 8 a 23 směrnice vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud z porušení této povinnosti musí vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli pos