21 C 73/2025-43 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 904,43 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, o., uzavřela s žalovanou dne 27. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalované možnost čerpat úvěr až do sjednané výše 20 000 Kč. Z tohoto úvěrového limitu byly žalované dne 27. 1. 2022 vyplaceny prostředky ve výši 10 398 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi ve smlouvě sjednaného zboží. Žalovaná se zavázala z vyčerpané částky účelově vázaného úvěru hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Současně byla povinna hradit také poplatky a náklady. Žalované byla dále vyplacena dne 1. 2. 2022 a 7. 3. 2022 částka ve výši celkem 10 021 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila toliko částku 1 130 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 19 592,56 Kč, dlužný poplatek ve výši 3 311,87 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 2 012,33 Kč, dále smluvní úrok z částky 19 592,56 Kč ve výši 15 % ročné od 2. 9. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 22 904,43 Kč od 2. 9. 2022 do zaplacení.2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované. Právní předchůdce žalobkyně rovněž nahlédl do veřejných rejstříků. Průměrný měsíční příjem žalované činil 20 500 Kč, výdaje činily 11 360 Kč, žalovaná tak měla celkem měsíčně 9 140 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácená úvěru s předpokládanou splátkou 565 Kč měsíčně.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 11. 2025; žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v její nepřítomnosti.Anonymizovaný odstavec5. Z výpisu z účtů žalobkyně vyplynulo, že žalované byly bezhotovostně vyplaceny dne 1. 2. 2022 a 7. 2. 2022 částky v celkové výši 10 021 Kč a dne 27. 1. 2022 peněžní prostředky ve výši 10 398 Kč na účet obchodníka , Anonymizováno, , Anonymizováno, (nákup zboží). Podle přehledu žalovaná zaplatila toliko dvě splátky po 565 Kč, tedy 1 130 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 27. 1. 2022 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. O uzavření smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalované úvěr poskytla, a to účelový – nákup zboží a neúčelový – výběr částek 421 Kč a 9 600 Kč.7. Výzvou ze dne 1. 9. 2022 žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 24 916,76 Kč, jak soud zjistil z odstoupení od smlouvy.8. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 9. 2024, která byla žalované odeslána dne 24. 9. 2023, soud zjistil, že žalovaná byla mimo jiné obeznámena s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2023. Dále byla upozorněna na to, že pokud dlužnou částku v lhůtě do 8. 10. 2024 nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.9. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.12. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018