21 C 83/2025-38 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 444,10 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované možnost čerpat úvěr až do sjednané výše 20 000 Kč. Z tohoto úvěrového limitu byly žalované dne 5. 11. 2021 vyplaceny prostředky ve výši 16 887 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi ve smlouvě sjednaného zboží. Žalovaná se zavázala z vyčerpané částky účelově vázaného úvěru hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Současně byla povinna hradit také poplatky a náklady. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila toliko částku 3 042 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 15 267,15 Kč, dlužný poplatek ve výši 3 176,95 Kč smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 1 559,71 Kč, dále smluvní úrok z částky 15 267,15 Kč ve výši 15 % ročné od 2. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 18 444,10 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení.2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované. Právní předchůdce žalobkyně rovněž nahlédl do veřejných rejstříků. Průměrný měsíční příjem žalované činil 7 720 Kč, výdaje činily 3 860 Kč, žalovaná tak měla celkem měsíčně 3 860 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácená úvěru s předpokládanou splátkou 1 014 Kč měsíčně s tím, že na bydlení nevynakládá ničeho.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, ; žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v její nepřítomnosti.4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná předložila občanský průkaz, byla lustrována v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v registru CRIF, byl ověřen příjem ve výši 7 720 Kč měsíčně, náklady na bydlení jsou uvedeny částkou 0 Kč, stejně jako hypotéka a jiné závazky a splátky úvěrů; jako rozdíl příjmů a výdajů je uvedena částka 7 720 Kč.5. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplynulo, že dne 5. 11. 2021 byly vyplaceny peněžní prostředky ve výši 16 887 Kč na účet obchodníka , právnická osoba, . (nákup zboží). Podle přehledu žalovaná zaplatila toliko tři splátky po 1 014 Kč, tedy 3 042 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 5. 11. 2021 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. O uzavření smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalované úvěr poskytla, a to účelově na nákup zboží ve výši 16 887 Kč.7. Výzvou ze dne 1. 8. 2022 žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z odstoupení od smlouvy.8. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 9. 2024, která byla žalované odeslána dne 24. 9. 2023, soud zjistil, že žalovaná byla mimo jiné obeznámena s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2023. Dále byla upozorněna na to, že pokud dlužnou částku v lhůtě do 8. 10. 2024 nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.9. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.12. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se n