6 C 178/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, 25621351 (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), když žalovaná neplnila řádně na smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 21měsíčních splátkách po 2 300 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 20 000 Kč, jednak peněžní částku 28 285 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaná plnila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstala dlužna 19 542,42 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 25 454,78 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovanou, včetně nároku na zaplacení úroku jak zákonných, tak smluvených postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni. Žalovaná se ve věci nevyjádřilaSoud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se dohodly na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 21měsíčních splátkách, nejpozději spolu s poplatky výše uvedenými, celkem ve výši 48 285 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně plnila pouze částečně, a to 3 287,80 Kč, což představuje rozdíl mezi sjednanou částkou ve smlouvě a nyní požadovanou částkou v žalobě. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná evidentně směřovaly k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V daném případě ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná žije s rodiči, má dosažené základní vzdělání, je vdaná, pracuje jako servírka, její měsíční příjem představuje částku 19 260 Kč, výdaje 9 000 Kč, přičemž čistý příjem byl ověřen dokumenty výplatními páskami za 7, 8/2022. V posuzovaném případě sice žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Proti osobě žalované byla totiž v době, kdy žádala o poskytnutí zápůjčky, vedeny exekuce (m.j. i pro předchozí nesplacený spotřebitelský úvěr), žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalované, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází. Žalobkyně neprokázala, resp. nedoložila, jak řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalované plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalované zvětšena o částku 16 712,20 Kč, když žalovaná v mezidobí uhradila částku 3 287,80 Kč. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 16 712,20 Kč žalobkyni zaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalované se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 16. 11. 2024, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení vyzvána dříve, jak dne 31. 10. 2024 k zaplacení do 15. 11. 2024).Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako poplatku za poskytnutí úvěru, smluveného úroku a zákonného úroku), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V daném řízení byla žalovaná úspěšná co do 62,86 Kč oproti žalobkyni 37,14 %, měla by nárok na náhradu nákladů řízení, ovšem žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku III. uvedeno. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.