6 C 194/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále je „právnímu předchůdci žalobkyně“), když žalovaný neplnil řádně na smlouvách o spotřebitelském úvěru 1) č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 78týdenních splátkách po 496 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 17 000 Kč, jednak peněžní částku 21 621 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstal dlužen 14 541,32 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 17 603,88 Kč a 2) č. , hodnota, ze dne 8. 9. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 52týdenních splátkách po 295 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 7 000 Kč, jednak peněžní částku 8 303 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstal dlužen 4 387,76 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 4 843,86 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným, včetně nároku na zaplacení kapitalizovaných úroku a úroku z prodlení, postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonných úroků, tak smluvních úroků. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a 7 000 Kč, přičemž žalovaný je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí v týdenních splátkách spolu s poplatky výše uvedenými. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně plnil pouze částečně, a to částkou u první smlouvy ve výši 3 230 Kč a u druhé smlouvy pak částkou 5 200 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).3. Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, když právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v hotovosti. K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele.4. V daném případě ze zákaznických karet bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření druhé smlouvy (tj. 8. 9. 2022) žije s rodiči, vzdělání má základní, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá automobil, pracuje na plný úvazek jako uklízeč u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , Anonymizováno, , adresa, , kde pobírá čistý příjem 6 256 Kč měsíčně, dále uvedl, že má další příjmy domácnosti ve výši 30 700 Kč a odhadované výdaje představovaly částku 1 000 Kč, kdy právní předchůdce žalobkyně uvedl, že ověřil příjem žalovaného, a to složenkami, pracovní smlouvou a výplatní páskou ze dne 6. 7. 2022. Ovšem k částce 30 700 Kč označené jako další příjem domácnosti není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalovaného se zdají být značně podhodnocené, když žalovaný v době uzavření smlouvy ze dne 8. 9. 2022 již hradil další zápůjčku u jiné společnosti. Co se týče druhé zákaznické karty v době uzavření smlouvy dne 22. 11. 2022 (výše označená jako 1) smlouva), tak i v tomto případě žil žalovaný u rodičů, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, ovšem byl majitelem automobilu, pracoval nadále na plný úvazek jako uklízeč u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, o. ve , adresa, , kde pobírá čistý příjem 9 305 Kč měsíčně, dále uvedl, že má další příjmy domácnosti ve výši 32 500 Kč a odhadované výdaje představovaly částku 2 000 Kč, kdy právní předchůdce žalobkyně uvedl, že ověřil příjem žalovaného, a to složenkami za dva měsíce, pracovní smlouvou a výplatní páskou za 10/2022. I v tomto případě nelze k částce 32 500 Kč označené jako další příjem domácnosti není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalovaného se zdají být značně podhodnocené, když žalovaný v době uzavření smlouvy ze dne 22. 11. 2022 již hradil další zápůjčku u jiné společnosti ve výši 500 Kč měsíčně a u žalobkyně ve výši 1 298 Kč měsíčně. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platným uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřené smlouvy jsou ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).5. Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatných smluv. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 15 570 Kč, když žalovaný v mezidobí uhradil na obou smlouvách částku 8 430 Kč. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 15 570 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 16. 1. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení vyzván dne 31. 12. 2024 ke splnění povinnosti do 15. 1. 2025).6. Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako jistina, kapitalizovaných jak úroků, tak zákonných úroků z prodlení), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení v rozdílu oproti zákonné výši. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by na náhradu nákladů řízení měl nárok žalovaný ve výši 24,74 % oproti žalobkyni (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 62,37 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 37,63 %), ovšem žalovanému žádné náklady řízení v souvislo