6 C 198/2025-21 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaný dne 24. 1. 2022 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (nyní , právnická osoba, .,) - dále jen „právní předchůdce žalobkyně“ smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla dne 24. 1. 2022 vyplacena celkem částka 12 800 Kč (v platbách dne 24. 1. 2022 částka 10 500 Kč, dne 15. 2. 2022 částka 1 200 Kč a dne 10. 3. 2022 částka 1 100 Kč) na účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal zaplatit do 24. 1. 2024. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 115 Kč, tudíž dluží 10 685 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, , která následně tuto pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 12 800 Kč, přičemž žalovaný je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí do 24. 1. 2024. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku 2 115 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o úvěru) a sdělení mBank, a.s. ze dne 14. 8. 2025, kdy peněžní prostředky od právního zástupce žalobkyně ve výši 12 800 Kč byly zaevidovány v měsících od ledna do března 2023 na účtu žalovaného.Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice právní předchůdce žalobkyně tvrdil, že informace o majetkových poměrech žalovaného zjišťoval, nicméně žádným relevantním způsobem tuto skutečnost důkazně nedoložil. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit.Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 10 685 Kč, když žalovaný v mezidobí uhradil částku 2 115 Kč. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 10 685 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 685 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a před účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. (§ 15 a.t.) za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a z částky 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 258/2024 Sb.) za podání žaloby (úkon realizovaný po 1. 1. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.